Článek
Od programování k prvnímu strunění
Představte si mladého muže, který sedí v bruselské kanceláři, programuje autonomní vozidla pro Toyotu a najednou ho napadne, že by mohl zkusit něco úplně jiného – hudbu. To je příběh Jana Pokorného, narozeného 25. července 1990 v Praze. Vyrůstal ve středočeské vesnici Stehelčeves nedaleko Kladna, kde se život točil kolem obyčejných věcí, jež se později staly jádrem jeho tvorby.
Po absolvování Gymnázia Václava Beneše Třebízského ve Slaném se rozhodl pro studium Otevřené informatiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Specializoval se na softwarové inženýrství a počítačové vidění, což ho dovedlo až k půlroční stáži v Bruselu, kde přispíval k vývoji technologií pro autonomní vozidla.
Hudba ho ale lákala už dříve. První písně začal psát v roce 2008, ještě během studií. Jeho debutový koncert přišel 4. dubna 2009 ve Slaném, kde vystoupil jako předskokan. Zpočátku šlo jen o hobby, ale brzy se ukázalo, že má dar pro texty, které dokážou rezonovat s lidmi. V roce 2011 vytvořil autorské duo s tehdy začínajícím zpěvákem Voxelem. Podílel se na jeho albech AllBoom a Motýlí efekt, kde napsal texty k hitům jako „V naší ulici“, která nasbírala miliony zhlédnutí na YouTube. Společná píseň „Zejtra je taky den“ z roku 2013 byla první, kde se Pokáč objevil i jako interpret.
Tento krok byl klíčový. Z IT specialisty, který žil v rodinné vile na Petřinách v Praze, se pomalu stával písničkář. Jeho texty často odkazují na jeho původní profesi „ajťáka“. Sarkasmus a nadsázka v nich odrážejí absurditu každodenního života, od nudných meetingů po složité vztahy. A právě YouTube všechno změnil.
Youtuberské začátky a první hit
V roce 2015 Pokáč spustil svůj kanál na YouTube, kde začal sdílet jednoduchá videa – jen on, kytara nebo ukulele a pokoj jako kulisa. První singl „Vymlácený entry“ financoval pomocí crowdfundingu na platformě Startovač. Fanoušci přispěli na klip a brzy se ukázalo, že jeho styl oslovuje široké publikum.
Brzy následovala první oficiální alba. Demo nahrávky Pekáč (2009) a Pokák (2011) byly jen ochutnávkou, ale skutečný průlom přišel s deskou Vlasy v roce 2017. Obsahovala hity jako „Mám doma kočku“, „Rád chodím na poštu“ nebo „Co z tebe bude“. Album získalo dvojnásobnou platinovou desku a Pokáč byl nominován na Objev roku v anketách Český slavík a Ceny Anděl. Fanoušci oceňovali, jak dokázal komentovat obyčejný život – od lásky ke zvířatům po absurditu byrokracie.
Další album Úplně levej z roku 2019 jeho kariéru posunulo ještě dál. Pokřtěné ve Foru Karlín, přineslo skladby jako „Matfyzák na discu“ nebo „V lese“. Opět dosáhlo na dvojnásobnou platinovou desku. Pokáč se stal známým svou skromností – žádné pózy, jen humor a upřímnost. Z youtubera, který natáčel v pokoji, se stal umělec plnící velké sály.
Sarkasmus jako zbraň proti absurditám
Co dělá Pokáčovy texty tak přitažlivými? Je to sarkasmus, který se dokáže ostrým humorem trefit do české reality. Jeho písně komentují všechno – od politiky po každodenní maličkosti. V „Rád chodím na poštu“ ironizuje byrokracii, v „Mám doma kočku“ se vysmívá stereotypům o single životech. Starší posluchači oceňují nadsázku, mladší zase chytlavé melodie.
Pokáč sám říká, že inspirace přichází z běžného života. Dříve to byly IT frustrace – nekonečné meetingy či kódy, které nefungovaly. Později přibyla rodina. S manželkou Eliškou Klučinovou, českou vícebojařkou, se seznámil v roce 2019, v roce 2021 se vzali. Mají dva syny: Teodora (2021) a Tobiáše (2022). Rodinný život se stal zásadní inspirací, zejména pro album Rodinné album z roku 2023, kde se z cynika proměnil v „spokojeného otce“.
Cestuje i koncertuje převážně s kytarou, ať už sólo, nebo s doprovodem. V roce 2020 absolvoval turné po Austrálii, kde s nadsázkou komentoval kulturní rozdíly. Od března 2020 má také vlastní pořad Pokáčova rychlovka na Frekvenci 1, kde reaguje na aktuální dění – od covidu po politické kauzy.
Spolupráce, které rozšiřují obzory
Pokáč rozhodně není samotář. Spolupracoval s řadou českých interpretů a jeho texty obohatily desítky skladeb. Napsal hity pro Mirai („Chci tančit“, „Anděl“, „365“), Rybičky 48 („My“, „Zamilovaný a nešťastná 2“), Jakuba Děkana („Já vím“, „Příběh“, duet „Co bejvávalo už není“). S Pavlem Calltou nazpíval virální „Písničku“, s B-Side Bandem swingovou verzi „Co z tebe bude“. V roce 2022 překvapil duetem s Jaromírem Nohavicou „Vzpomínáš, co zpíval John“.
Podílel se i na projektech jako AquaBabes („Nejsem další!“) nebo OneManShow Foundation („Cizí zeď“). Jako fanoušek Sparty složil písně pro klub během sezóny 2018/2019. Tyto spolupráce ukazují jeho schopnost pohybovat se mezi různými žánry od popu po folk.
Vliv na mladé generace a kritika
Pokáč inspiroval mladé hudebníky svou autenticitou. Ukazuje, že i bez velkého labelu se dá uspět díky internetu a silnému kontaktu s fanoušky. Jeho sarkastický pohled na svět rezonuje s generací, která odmítá přehnanou vážnost.
Ocenění na sebe nenechala čekat – v roce 2021 získal stříbrného Slavíka, byl nominován na Ceny Anděl a obdržel cenu OSA za nejhranější píseň („Anděl“ pro Mirai).
Samozřejmě čelí i kritice. Někteří tvrdí, že jeho humor je „příliš lidový“, příliš jednoduchý. Pokáč ale reaguje s nadhledem: „Já píšu pro lidi, ne pro kritiky.“ Jeho přístup potvrzuje i jeho charitativní činnost – v roce 2025 daroval minimálně pět milionů korun na podporu hudebního vzdělávání dětí ze znevýhodněných rodin přes platformu Znesnáze.
Nové album a vrchol kariéry v roce 2025
Rok 2025 znamená pro Pokáče vrchol kariéry. Vydal album Ovce na pohovce, které okamžitě dobylo hitparády. Deska je inspirovaná rodinným životem a obsahuje písně jako „Hudba je pro všechny“, „Máme velkou hromadu“ nebo „Paní s kabelkou“. Ač jde o dětské album, nechybí v něm typická ironie.
Následovalo turné po celé republice, s koncerty například v Domažlicích, Letovicích či na Lipně, a vyprodaný koncert v O2 areně zaměřený na dětské publikum.
Pokáč tak uzavřel kruh – z youtubera, který natáčel videa v pokoji, se stal hvězdou, která plní haly. Jeho hlas připomíná, že život je absurdní, ale zároveň krásný.
