Výlet na Milovský rybník: voda, skály a jedna z nejhezčích částí Vysočiny

Některá výletní místa mají jednu hlavní atrakci a všechno ostatní je jen doplněk. Milovský rybník ve Žďárských vrších je přesný opak. Můžete k němu přijet jen s dekou, ručníkem a představou klidného dne u vody. Jenže stačí se rozhlédnout po okolních kopcích a velmi rychle zjistíte, že samotný rybník je spíš vstupní branou do krajiny, která patří k nejhezčím koutům Vysočiny.

Milovy leží v centrální části Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, v krajině lesů, luk, balvanů a výrazných rulových skal. Nad údolím se zvedají Drátenická skála, Malinská skála i hřeben Devíti skal, nedaleko jsou Čtyři palice a Křižánky s tradičními roubenkami. Na jednom místě se tak potkává několik typů výletu: koupání, nenáročná procházka, celodenní horská túra i obyčejné posezení u vody.

A právě v tom je největší síla Milovského rybníka. Nemusíte se předem rozhodnout, jestli chcete sportovat, nebo odpočívat. Můžete udělat obojí. Dopoledne vyrazit do kopců, odpoledne se vrátit k vodě a celý den zakončit na břehu. Nebo se ráno jen projít k nejbližším skalám a zbytek dne nikam nespěchat.

Milovský rybník není novodobým rekreačním projektem. Jeho historie sahá až do roku 1610, kdy jej nechal založit Vilém Dubský z Třebomyslic. Vodní plocha má přibližně 6,5 hektaru a maximální hloubka dosahuje zhruba čtyř metrů. Leží přibližně v 593 metrech nad mořem, takže už samotná poloha napovídá, proč může být voda i uprostřed léta příjemně osvěžující.

Dnešní návštěvník ovšem historii rybníka příliš řešit nemusí. Na první pohled je důležitější něco jiného: travnaté břehy, volný prostor a bezprostřední blízkost lesů. Není to městské koupaliště s řadou atrakcí, hlučnými reproduktory a přesně vymezeným areálem. Milovy působí mnohem přirozeněji. Krajina okolo vody postupně přechází do luk a lesů a za nimi už začínají kopce Žďárských vrchů.

Právě tato jednoduchost může být pro řadu lidí největším lákadlem. K rybníku se nejezdí kvůli tobogánům nebo aquaparkovému programu. Hlavní atrakcí je samotné místo. V létě se dá koupat, na břehu odpočívat a v okolí vyrazit pěšky nebo na kole. V chladnější části roku se rybník stává spíš kulisou pro pěší výlety, kdy je zde méně lidí a krajina získává úplně jinou náladu.

Přímo u Milovského rybníka je rekreační zázemí, hotel, restaurace a kemp. Kemp uvádí místa pro stany, elektrické přípojky, sociální zařízení, kuchyňku a sezonní občerstvení. Milovy tak mohou fungovat nejen jako cíl jednodenního výletu, ale i jako základna pro několik dní ve Žďárských vrších.

To dává smysl hlavně tehdy, pokud nechcete každý den přejíždět autem. Z jednoho místa lze naplánovat několik různě dlouhých tras a přitom se večer pokaždé vracet k rybníku.

Milovský rybník má jednu praktickou výhodu, kterou si člověk uvědomí až na místě. Výlet se tady dá velmi snadno přizpůsobit počasí, náladě i kondici.

Pokud je horko, nemusíte plánovat dlouhou túru. Stačí ráno vyrazit k Drátenické skále, vrátit se k vodě a zbytek dne strávit koupáním. Když je naopak chladněji nebo pod mrakem, můžete rybník využít jen jako výchozí bod a pustit se do delšího okruhu přes několik skalních útvarů.

To je velká výhoda i pro rodiny nebo skupiny, v nichž nemají všichni stejné představy o ideálním výletu. Někdo chce ujít patnáct kilometrů, jiný by nejraději zůstal u vody. V Milovech se tyto dva světy nemusí vylučovat.

Jen je dobré počítat s tím, že Žďárské vrchy nejsou navzdory svým nepříliš vysokým nadmořským výškám vždy snadným terénem. Agentura ochrany přírody upozorňuje, že zdejší cesty bývají kamenité, kořenité a za mokra nepříjemně kluzké. Pevná obuv se hodí i na trasu, která podle mapy vypadá jako obyčejná lesní procházka.

Vysočina navíc umí počasím překvapit. Rozdíl mezi slunečným břehem rybníka a chladným lesem pod skalami může být znatelný. Lehká bunda nebo pláštěnka se proto v batohu neztratí ani v den, kdy dole u vody panuje léto.

Pokud chcete k pobytu u rybníka přidat jediný pěší cíl, nejlogičtější volbou jsou Dráteničky neboli Drátenická skála. Od rozcestí u Milovského rybníka je to podle běžně uváděných turistických tras přibližně 2,3 kilometru.

Na mapě může taková vzdálenost vypadat téměř zanedbatelně. Jenže cesta postupně stoupá a člověk se dostává z otevřenější krajiny kolem rybníka do typického prostředí Žďárských vrchů. Les houstne, pod nohama přibývají kameny a kořeny a nakonec se mezi stromy objeví mohutná skalní hradba.

Drátenická skála patří k nejvýraznějším skalním útvarům celé oblasti. Hřebenovitý skalní útvar měří téměř 200 metrů a nejvyšší části se zvedají vysoko nad okolní terén. Vrchol Drátníku dosahuje zhruba 775 až 776 metrů nad mořem. Skála vznikla mrazovým zvětráváním zdejší ruly a dnes je chráněna jako přírodní památka.

Právě tady člověk pochopí, že Žďárské vrchy nejsou jen mírně zvlněná Vysočina. Mezi lesy se skrývají útvary, které mají místy téměř horský charakter. Dráteničky jsou navíc tradičním cílem horolezců, což je při návštěvě často vidět přímo pod stěnami.

Lezení v chráněné krajinné oblasti ovšem podléhá pravidlům ochrany přírody. AOPK upozorňuje, že horolezectví na vybraných skalách funguje za stanovených podmínek a v některých lokalitách mohou platit sezonní omezení kvůli hnízdění ptáků. Pro běžného turistu je jednodušší držet se značených cest a nesnažit se hledat vlastní zkratky.

Pokud se po návštěvě Dráteniček vrátíte stejnou cestou k rybníku, vznikne příjemný půldenní program, který lze bez problémů spojit s koupáním. Kdo má více energie, může pokračovat dál.

Za Drátenickou skálou se otevírá několik možností. Jednou z nejhezčích je pokračování k Malinské skále a dále směrem k Devíti skalám. V tu chvíli už nejde o krátkou procházku od vody, ale o skutečný pěší výlet.

Z Milovského rybníka je Malinská skála po turistické trase vzdálená přibližně 3,5 kilometru. Cesta pak může pokračovat pod Lisovskou skálu až k Devíti skalám. Delší značený okruh přes hlavní skalní body, Křižánky a Čtyři palice má přibližně 17 kilometrů.

Takový okruh už zabere velkou část dne. Odměnou je ale velmi pestrý průřez tím, proč jsou Žďárské vrchy tak oblíbené. Nejde jen o jeden vrchol a jeden výhled. Krajina se neustále mění. Chvíli jdete hlubším lesem, pak vystoupáte ke skále, následuje louka, vesnice s roubenkami a znovu les.

Nejvyšším bodem Žďárských vrchů je Devět skal s nadmořskou výškou 836 metrů. Samotný název nevznikl náhodou. Vrcholovou oblast tvoří soustava skalních útvarů a právě jejich členitost dává místu osobitý charakter.

Pro člověka zvyklého na Krkonoše nebo Jeseníky nemusí číslo 836 metrů působit nijak dramaticky. Jenže výška tady není všechno. Žďárské vrchy stojí spíš na atmosféře než na horských rekordech. Skalní bloky ukryté mezi stromy, úzké pěšiny, kořeny, mechy a náhlé průhledy do krajiny vytvářejí dojem, že jste dál od civilizace, než ve skutečnosti jste.

A právě proto je dobré nesledovat pouze kilometry. Sedmnáct kilometrů v tomto terénu se může chodit pomaleji než stejná vzdálenost po rovině. Pokud chcete po návratu ještě strávit čas u rybníka, vyplatí se vyrazit brzy.

Kdo má raději vesnice, staré chalupy a otevřenou krajinu než skalní výstupy, může zamířit z Milov směrem na Křižánky. Jde o jednu z nejzajímavějších obcí v širokém okolí.

Křižánky jsou vesnickou památkovou rezervací a v rámci Kraje Vysočina jde o nejrozsáhlejší rezervaci tohoto typu. Evidováno je zde 45 kulturních památek. Typické jsou roubené a zděné usedlosti rozptýlené v krajině na pomezí Čech a Moravy.

To je důležitý kontrast k rybníku a skalám. Během jediného dne se můžete přesunout z rekreačního místa přes hluboké lesy až do vesnice, která si zachovala výraznou stopu starého horského osídlení.

Křižánky navíc nejsou skanzenem uzavřeným za branou. Jsou živou obcí. Právě proto je návštěva zajímavá, ale zároveň vyžaduje trochu ohleduplnosti. Staré chalupy nejsou pouze fotografické objekty a cesty mezi nimi nejsou turistická atrakce oddělená od běžného života místních.

Historie zdejšího kraje nebyla romantická. Lidé se museli uživit v drsnějších podmínkách vysočinské krajiny, a tak se zde postupně rozvíjelo sklářství, práce v lese, výroba pilníků i další řemesla. Dnešní malebnost je výsledkem prostředí, které bývalo pro každodenní život podstatně náročnější, než jak působí při letní procházce.

Podobný kontrast najdeme i přímo v Milovech. Dnes si jméno osady většina návštěvníků spojí s vodou, rekreací a hotelem. V minulosti však byly Milovy spojené také se železářstvím.

Osada se výrazněji rozrůstala v 18. století. Kolem roku 1740 zde vznikla vysoká pec na výrobu železa, později také vrchnostenský dvůr a další hospodářské objekty. Ve zdejším kraji fungovaly hamry a železářské provozy, protože okolní lesy poskytovaly palivo a vodní toky energii potřebnou pro provoz.

Je to zajímavá připomínka toho, jak odlišně krajinu četli lidé před několika staletími. Dnešní návštěvník vidí les jako místo pro výlet a odpočinek. Tehdejší hospodář v něm viděl zdroj dřeva, paliva a surovin. Voda nebyla jen místem ke koupání, ale především silou, kterou bylo možné využít.

Později se Milovy proměňovaly v rekreační oblast. U rybníka byl ve 30. letech 20. století vybudován turistický hotel a po válce místo sloužilo také jako zotavovna. Dnešní podoba rekreačního zázemí tedy navazuje na tradici dlouhou několik generací.

Milovský rybník tak není izolovanou přírodní kulisou. Je součástí krajiny, kterou po staletí měnili lidé a která se postupně přeorientovala od hospodářského využití k turistice a rekreaci.

V létě je samozřejmě největším magnetem samotná voda. Milovský rybník je běžně uváděn jako místo vhodné k rekreaci a koupání a jeho travnaté břehy k tomu přirozeně vybízejí.

Je však dobré připomenout rozdíl mezi rybníkem a veřejným bazénem. Přírodní voda se během sezony mění. Její stav ovlivňuje teplota, množství srážek, přítok vody i rozvoj řas a sinic. To, že byla voda příjemná minulý týden nebo minulý rok, neznamená, že bude stejná při další návštěvě.

V sezoně 2026 není Milovský rybník uveden mezi plochami, u nichž Krajská hygienická stanice Kraje Vysočina zveřejňuje pravidelná aktuální měření kvality vody ke koupání. Na seznamu jsou například Medlov, Velké Dářko, Pilská nádrž nebo koupaliště v Novém Městě na Moravě. U Milov proto nelze automaticky spoléhat na stejný průběžný hygienický přehled.

To neznamená, že by se v rybníku koupat nemělo. Znamená to jen, že je rozumné před vstupem do vody použít zdravý úsudek. Pokud je voda nápadně zelená, vytváří se na hladině povlak nebo jsou u břehu nahromaděné řasy, je lepší koupání vynechat. Zvlášť opatrní by měli být rodiče malých dětí a lidé s citlivou pokožkou.

Vysočina má navíc i v létě jednu výhodu a jednu nevýhodu zároveň: voda bývá často chladnější. Po delší túře může být první ponoření fantastické, ale málokdo tu bude mít pocit vyhřátého jižního jezera.

Milovy jsou dobře dostupné a kolem rybníka najdete turistické zázemí, přesto se vyplatí přijet připravený. Zvlášť pokud plánujete kombinovat koupání s pěším výletem.

Základem jsou pevné boty. K Dráteničkám se sice nedostáváte do vysokých hor, ale lesní terén je místy kamenitý a kořenitý. Po dešti může být kluzký. Sandály jsou dobré na břeh, nikoli jako univerzální obuv na několikahodinovou túru.

Dále se hodí voda a menší zásoba jídla. V Milovech i okolních obcích jsou možnosti občerstvení, ale není dobré stavět celý plán na tom, že přesně ve chvíli, kdy dostanete hlad, bude otevřený nejbližší stánek. Sezonní provoz se může měnit podle počasí a období.

V batohu by neměla chybět lehká vrstva oblečení navíc. Počasí na Vysočině se může měnit rychleji, než naznačuje ranní obloha. V lese bývá citelně chladněji než na otevřeném břehu a po dešti teplota rychle klesá.

Pokud plánujete koupání, přidejte ručník, případně boty do vody podle osobních preferencí. A pokud jdete s dětmi, počítejte s tím, že kombinace několikakilometrového výstupu a následného koupání může být náročnější, než vypadá při plánování u mapy.

Rodiny s malými dětmi mohou Milovy využít velmi dobře, jen je potřeba zvolit vhodný program. Samotné okolí rybníka je úplně jiný typ terénu než výstupy ke skalám.

Pro kočárek nebo malé děti je přirozenější zůstat v rekreační části, případně zvolit kratší procházku po pohodlnějších cestách. Skalní trasy mají kameny, kořeny a stoupání, které dokáže být s kočárkem nepraktické nebo zcela nevhodné.

AOPK ostatně u pěších tras ve Žďárských vrších výslovně upozorňuje, že místní povrch může být obtížný i tam, kde převýšení nepůsobí dramaticky. Krátká vzdálenost tedy automaticky neznamená snadnou cestu pro každého.

U starších dětí už mohou být Dráteničky naopak velmi atraktivním cílem. Skály dávají výletu konkrétní smysl. Nejde jen o několik kilometrů lesem, ale o cestu k místu, které působí jako skutečný objev.

Jen je dobré hlídat pohyb u skalních hran a respektovat ochranu přírody. Zvlášť za mokra je kámen kluzký a snaha dostat se za každou cenu na nejlepší vyhlídku nestojí za riziko.

Nejjednodušší odpověď zní: na koupání v létě, na turistiku prakticky kdykoli od jara do podzimu. Ve skutečnosti má ale každá část roku vlastní kouzlo.

V červnu a na začátku července je krajina výrazně zelená, dny jsou dlouhé a člověk může pohodlně spojit delší túru s odpočinkem u vody. Hlavní letní prázdniny přinášejí největší šanci na teplé počasí, zároveň ale také více návštěvníků.

Milovská kotlina a okolí Devíti skal patří podle správy CHKO k nejfrekventovanějším částem Žďárských vrchů. Pokud chcete klid, vyplatí se přijet ve všední den nebo brzy ráno. Rozdíl mezi sobotním odpolednem uprostřed prázdnin a zářijovým dopolednem může být obrovský.

Konec léta a začátek podzimu jsou ideální pro ty, kteří nepotřebují koupání za každou cenu. Lesy se postupně mění, turistů ubývá a na delší chůzi bývají příjemnější teploty. Na druhou stranu se zkracuje den a rána mohou být v této nadmořské výšce překvapivě chladná.

Podzimní Milovy mají jinou atmosféru než letní rekreační areál. Rybník přestává být hlavním cílem a stává se spíš zrcadlem okolní krajiny. Právě tehdy možná nejlépe vynikne, proč si lidé Žďárské vrchy spojují s klidem a nenápadnou krásou.

Pokud máte dobré boty, dost času a chuť na delší trasu, nabízí se okruh, který propojuje několik nejvýraznějších míst oblasti. Začít můžete u Milovského rybníka, vystoupat k Dráteničkám, pokračovat přes Malinskou skálu a dále směrem k Devíti skalám. Odtud lze sestoupit ke Křižánkám, pokračovat kolem Čtyř palic a vrátit se zpět do Milov.

Celá trasa má podle používané varianty kolem 17 kilometrů. Není extrémně dlouhá, ale kvůli členitému terénu, zastávkám a výstupům na vyhlídky je lepší počítat s celodenním programem.

Výhodou okruhu je, že každá část nabízí něco jiného. Dráteničky jsou výraznou skalní hradbou, Malinská skála přidává další lesní scenérii, Devět skal představuje nejvyšší bod oblasti a Křižánky přinesou změnu v podobě otevřené krajiny a tradiční architektury.

Návrat k Milovskému rybníku pak působí téměř jako odměna. V horkém dni se nabízí koupání, v chladnějším počasí stačí sednout na břeh a chvíli nic neřešit.

Tuto variantu bych ale nedoporučoval plánovat stylem „nějak to obejdeme“. Ve Žďárských vrších se vyplatí mít trasu předem uloženou v mapě, zejména pokud chcete dělat odbočky ke skalám. Síť turistických cest je hustá a člověk může snadno skončit na jiné trase, než původně zamýšlel.

Žďárské vrchy jsou oblíbené právě proto, že nabízejí poměrně snadno dostupnou přírodu. Člověk nemusí podnikat náročnou horskou expedici, aby se dostal ke skalám, do hlubšího lesa nebo na vyhlídku. Právě dostupnost ale přináší tlak velkého množství návštěvníků.

Správa CHKO proto žádá turisty, aby se v přírodních rezervacích a památkách drželi značených cest, neparkovali mimo určená místa a nepoškozovali okolí skal. To není samoúčelná buzerace. Některá místa jsou malá a citlivá a stovky lidí, kteří si každý zvolí vlastní pěšinku, dokážou během sezony změnit okolí skály velmi rychle.

Podobně je to s nocováním. Táboření mimo vyhrazená místa je v CHKO zakázané. Pokud chcete zůstat přes noc, nejjednodušším řešením je využít oficiální kemp nebo jiné ubytování. Rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa je rovněž zakázané.

Pro běžného návštěvníka to nepředstavuje žádné zásadní omezení. Stačí se chovat tak, jak by si člověk přál, aby se ostatní chovali na místě, kam se chce za rok vrátit znovu.

Milovský rybník je dobrým příkladem toho, proč bývá Vysočina při plánování výletů někdy neprávem přehlížená. Nemá alpské štíty, hluboké kaňony ani horská jezera s tyrkysovou vodou. Její síla je méně okázalá.

Na relativně malém území se tu střídají louky, lesy, voda, skály a staré vesnice. Přechody mezi nimi nejsou dramatické, ale právě proto působí krajina přirozeně. Nemusíte jet lanovkou ani čekat ve frontě na jedinou hlavní atrakci. Zajímavé je samotné putování.

Milovský rybník navíc umožňuje zažít tuto krajinu velmi nenásilně. Pokud nechcete chodit daleko, zůstanete u vody. Pokud chcete vidět skály, máte Dráteničky pár kilometrů od břehu. Jestli hledáte celodenní túru, můžete pokračovat k Devíti skalám. A pokud vás víc zajímají vesnice a historie, nabízí se Křižánky nebo samotné Milovy.

Je to místo, které se nesnaží návštěvníka zaměstnat za každou cenu. Nevnucuje přesný program. Spíš nabízí několik možností a nechává na vás, kterou si vyberete.

Pokud jedete do Milov poprvé a chcete stihnout od všeho trochu, dává smysl přijet dopoledne. Auto nechte na místě určeném k parkování a nejprve si projděte okolí rybníka. Získáte představu, kde se později chcete usadit a odkud vyrazíte na pěší část.

Potom zamiřte směrem k Drátenické skále. Cesta tam a zpět představuje nejrozumnější kompromis mezi turistikou a odpočinkem. Není tak dlouhá, aby zabrala celý den, ale zároveň vás dostane z rekreační oblasti do typické krajiny Žďárských vrchů.

Po návratu si nechte čas na jídlo a odpočinek. Pokud je vhodné počasí a voda vypadá dobře, můžete se vykoupat. V opačném případě není třeba výlet považovat za zkažený. Rybník funguje jako příjemné místo k posezení i bez koupání.

Kdo po návratu zjistí, že má stále dost energie, může přidat kratší procházku po okolí nebo se autem přesunout do Křižánek. Naopak není žádná ostuda zůstat na břehu. Milovy nejsou místo, kde musíte sbírat turistické body.

Jednodenní výlet má jednu nevýhodu: jakmile člověk zjistí, kolik možností okolí nabízí, začne být jeden den krátký. Prodloužený víkend dává v Milovech velmi dobrý smysl.

První den lze věnovat rybníku a Dráteničkám. Druhý den delšímu okruhu přes Devět skal. Třetí den může přijít na řadu klidnější program, například Křižánky, další vesnice v okolí nebo cyklistický výlet.

Ubytování je možné přímo u rybníka i v okolních obcích. Pro stan nebo karavan je nejjednodušší využít oficiální kemp, což zároveň řeší pravidla ochrany přírody. Kemp Milovy uvádí kapacitu pro stany, elektrické přípojky, sociální zařízení a další základní zázemí.

Takový pobyt má ještě jednu výhodu: Milovy se večer a ráno ukážou jinak než během hlavního denního provozu. Jakmile odjedou jednodenní návštěvníci, okolí rybníka se zklidní. Brzké ráno pak může být nejhezčí částí celého pobytu.

Kdyby Milovský rybník ležel někde na rovině bez zajímavého okolí, byl by příjemným místem na letní koupání. Nic víc. Jeho skutečnou hodnotu ale vytváří poloha v Milovské kotlině pod hlavními skalními hřebeny Žďárských vrchů.

Na jednom místě se tu potkává voda s krajinou, která dokáže nabídnout nenáročnou procházku i poctivý celodenní výlet. K tomu se přidává historie železářství, staré vesnice, roubené chalupy a chráněné skalní útvary.

Proto je možná nejlepší přijet bez přehnaně pevného programu. Vzít si plavky i turistické boty, ráno se podívat na oblohu a rozhodnout se až na místě. Milovský rybník totiž není výlet, který musíte absolvovat podle návodu. Je to základna, ze které si každý může poskládat vlastní den.

A pokud nakonec strávíte polovinu času jen tím, že sedíte na břehu a díváte se na lesy nad vodou, nebude to promarněný výlet. Právě naopak. Ve Žďárských vrších člověk často zjistí, že největší luxus není stihnout všechno, ale mít důvod nikam nespěchat.

Zdroje: