Článek
Představ si, že život je počítačová hra. Tvůj osud je naprogramovaný level, tvoje tělo je postavička a tvoje duše je hráč, který drží ovladač.
Postavička neví, že ji někdo vede
Jako postavička máš pocit, že všechno řídíš. Ale někde v zákulisí tě vede něco většího – tvoje duše. Určuje, kam půjdeš, co zažiješ, a proč někdy prostě spadneš, i když dáváš pozor. To, co vypadá jako chyba nebo pech, může být jen součástí hry.
Nekonečno pokusů
Ve hře nemáš jen tři životy. Tvoje duše je nesmrtelná – pokud něco nevyjde v téhle hře, zahraje si ji znovu. Zůstane stejný hráč (duše), ale změní se postavička (ty, člověk) a prostředí, pravidla hry budou jiná. Ale smysl zůstává stejný: posouvat se dál, učit se, růst.
Padnout a vstát. Znova a znova. Protože každá chyba není konec, ale příležitost. Každý pád je trénink. A duše to nikdy nevzdá, dokud nedojde do cíle.
Nechci být nudná postavička
Když si tohle uvědomíš, dojde ti, že nemá smysl jen chodit po vyznačený cestičce. Život je šance být hlavní hrdina. Riskovat, zkoušet nový kombinace, padnout a zvednout se, stát se někým, kdo opravdu žije. Protože postavička, co jen přešlapuje na místě, nikdy nic pořádnýho nezažije.
Život je hra, kde vítězí ten, kdo se nebojí. A duše je hráč, kterej ví, že i porážka je cesta k výhře. Až si to uvědomíš, pochopíš, že není důležitý, kolikrát spadneš – ale že vždycky vstaneš a řekneš: „Jedu dál.“
