Článek
První roky našeho vztahu byla vcelku milá, i když občas měla tendence říkat věty typu: „Ale já vím líp, co mu chutná“ nebo „Myslíš, že takhle správně žehlíš?“ Naučila jsem se to ignorovat. Ale pak se to začalo stupňovat. Když jsme s manželem oznámili, že si chceme najít vlastní byt, nebyla nadšená. „Proč byste se chtěli stěhovat? Tady máte všechno,“ říkala.
Jasně, všechno… kromě soukromí. Nakonec jsme si prosadili svoje a přestěhovali se. Byt byl sice malý, ale náš. Myslela jsem si, že to bude začátek nového klidného života. Jenže jak se říká, člověk míní, tchýně mění. Začalo to nevinně. Telefonáty. Každý den, někdy i dvakrát. Když jsem jí neodpověděla hned, volala znovu. „Co děláte? Kde jste? Můžu se stavit?“ Nejdřív jsem si říkala, že je jen starostlivá. Ale když se začala objevovat u našeho bytu bez ohlášení, pochopila jsem, že tohle není normální.
Jednoho večera jsme si s manželem sedli k filmu, nachystali si večeři a plánovali si pohodový večer. A pak to přišlo. Zvonek. Podívala jsem se na manžela. Nikdo nic nečekal. Bylo osm hodin večer. Šla jsem ke dveřím, otevřela… a tam stála tchýně. S kufrem.
„Ahoj zlatíčka, rozhodla jsem se, že tu na pár dní zůstanu.“ V tu chvíli mi došlo, že je konec. Nečekala na pozvání. Prostě vešla. Jako by to byl její domov. Posadila se na gauč, sundala si boty a rozhlédla se kolem. „No, tak co máte dobrého k jídlu?“ Manžel neřekl nic. Nic! Jen tam stál a tvářil se provinile. A tehdy mi to secvaklo. On to věděl. Tchýně mu to řekla předem. A on jí to nevymluvil.
V tu chvíli jsem se cítila jako vetřelec ve vlastním bytě. Už to nebyl náš domov. Byl to prostor, do kterého ona kdykoliv mohla vstoupit. V noci jsem nemohla spát. Přemýšlela jsem o tom, co se stalo, ale hlavně o tom, co to znamená. Nešlo jen o jednu nečekanou návštěvu. Bylo to o tom, že můj muž nedokázal říct „ne“. Že se jeho matka vždycky dostane tam, kam chce.
A že pokud se to nezmění, budu muset s tímhle žít celý život. Druhý den ráno jsem si sbalila tašku. A odešla. Tchýně se možná nastěhovala do bytu. Ale já už v něm bydlet nechtěla.
