Článek
Dlouho jsem o tom přemýšlela – pořád jsem četla články o freelancerech, lidech na volné noze, co cestují po světě a pracují z pláže. Když jsem viděla výplatu, kterou mi přišla po pěti letech v kanceláři, byla to poslední kapka.
Měla jsem naspořených asi šedesát tisíc. Ne moc, ale na rozjezd to snad stačí, říkala jsem si. Přemýšlela jsem nad tím, co umím, a začala nabízet grafiku. Měla jsem za sebou nějaké menší zakázky pro známé, takže jsem si věřila. Ne že bych si hned myslela, že vydělám deset tisíc za den. Ale že to nějak půjde. Jenže hned v prvním týdnu přišla studená sprcha.
Slíbil, že mě naučí, jak na to
Ozval se mi muž, který se tvářil jako podnikatelský mentor. Narazila jsem na něj ve skupině na Facebooku. Měl stovky sledujících, každý den přidával rady a motivační příspěvky, sdílel, jak pomáhá začátečníkům rozjet vlastní byznys. Nabízel konzultace a sliboval, že mě naučí, jak se dostat k prvním klientům. Cena? Dvanáct tisíc.
Přišlo mi to hodně, ale říkala jsem si, že když díky tomu vydělám víc, tak se to vrátí. Tak jsem mu peníze poslala. Domluvili jsme si první hovor, ale místo praktických rad to byla půlhodinová motivační řeč. Druhý hovor zrušil. Třetí už neproběhl. Neodpovídal na zprávy, telefon zvedl jen jednou a řekl, že má zrovna poradu. Od té doby nic. Zjistila jsem, že nejsem jediná. Byl to prostě byznys na důvěru. Na naši důvěru.
Chtěla jsem web, dostala jsem šablonu
Po tomhle zážitku jsem si řekla, že to zvládnu bez pomoci. Objednala jsem si web. Potřebovala jsem prezentaci, něco jednoduchého, kde budu mít portfolio a kontakt. Oslovila jsem ženu, kterou mi doporučila kamarádka z kurzu. Prý je spolehlivá, dělá stránky levně a rychle. Cena byla osm tisíc.
Dostala jsem přístup za týden. Web byl hotový za dva dny – což by bylo super, kdyby to nebyla úplně obyčejná šablona z internetu. Texty zkopírované z jiných webů, obrázky z fotobanky. Moje práce se tam skoro ani neobjevila. Když jsem to chtěla upravit, řekla mi, že za další změny se připlácí. Přesně takhle to prý dělá se všemi. Měla jsem chuť ten web smazat a začít znovu, ale peníze byly pryč.
Nikdo tě nepřipraví na ten tlak
V tu chvíli jsem měla na účtu zhruba deset tisíc. Zakázky žádné, web nepoužitelný, mentor mě okradl. A do toho mi přišel e-mail, že mám zaplatit předplatné nástroje, který jsem si omylem aktivovala v rámci zkušební verze. Dalších tři a půl tisíce pryč.
Seděla jsem u stolu, dívala se do monitoru a přemýšlela, co udělám. Bylo to asi po třech týdnech od chvíle, kdy jsem „začala podnikat“. Všechno, co jsem měla, bylo v háji. A s tím šlo i moje nadšení. Měla jsem chuť se vrátit do kanceláře, kam jsem dřív chodila s nechutí. Jenže i tam už mě místo někdo jiný. Takže nebylo kam.
Nevěřte každému, kdo umí dobře mluvit
Nejtěžší nebylo přijít o úspory. Nejtěžší bylo si přiznat, že jsem se nechala nachytat. Že jsem byla hloupá, naivní. A že jsem věřila lidem jen proto, že se tvářili sebejistě. Naučilo mě to ale něco důležitého – že ve světě podnikání je důvěra to nejcennější. A že si musím všechno ověřovat dvakrát. Neexistuje žádná zkratka.
Dneska už zase pracuju. Zatím v obchodě. Podnikání jsem nevzdala, ale tentokrát na to půjdu jinak. Pomalu, opatrně. A hlavně bez těch, co slibují zázraky za dvanáct tisíc. Těch je na internetu víc, než jsem si kdy dokázala představit.
—
Zdroj: Alena H., Brno
