Článek
Když se nevinný večer změnil v noční můru
Jsem obyčejná holka, co si chtěla užít večer s kamarády. Když jsme se rozhodli vyrazit na ples, měla jsem pocit, že to bude jeden z těch nezapomenutelných večerů plných zábavy, tance a smíchu. A taky byl – ale úplně jinak, než bych kdy čekala.
Ples skončil pozdě večer. Kamarádi se rozhodli ještě pokračovat do baru, ale já už byla unavená a chtěla jsem jít domů. Říkala jsem si, že parkem projdu rychle, vždyť je to jen pár minut. Byla jsem přesvědčená, že nic nehrozí. Jak moc jsem se mýlila.
Když jsem vstoupila na cestu lemovanou stromy, všude bylo ticho. Jen občas zafoukal vítr a suché listí zašustilo pod mými kroky. Přesto jsem měla divný pocit – takový ten, kdy vám tělo začne křičet, že něco není v pořádku. Nejprve jsem si myslela, že to je jen strach z prázdného prostoru. Ale pak jsem to uslyšela. Kroky.
Zastavila jsem se. Kroky také přestaly. Otočila jsem se, ale nikde nikdo. „Blbost,“ pomyslela jsem si, snažila se uklidnit a pokračovala dál. Ale sotva jsem udělala pár kroků, kroky za mnou znovu zazněly. Byly pomalejší, těžší. Někdo mě sledoval.
Srdce mi začalo bušit jako o závod. Otočila jsem se a tentokrát ho viděla. Ve stínu stromů stál muž. Když se naše pohledy střetly, udělal krok směrem ke mně.
V tu chvíli mě pohltil strach. Chtěla jsem křičet, ale nevydala jsem ani hlásku. Věděla jsem, že nemůžu čekat. Musela jsem jednat. Udělala jsem jedinou věc, která mě napadla – rozběhla jsem se.
Běžela jsem, co mi nohy stačily, a slyšela za sebou jeho těžké kroky. Přeskakovala jsem kořeny, klopýtala, ale nevzdávala se. Neodvažovala jsem se ohlédnout, protože jsem měla pocit, že je přímo za mnou. Když jsem konečně vyběhla z parku na osvětlenou ulici, lidé na autobusové zastávce se na mě zmateně podívali. Otočila jsem se – byl pryč.
Doma jsem se třásla ještě dlouho potom. Můj nevinný večer skončil tím nejděsivějším způsobem, jaký jsem si kdy dokázala představit. Uvědomila jsem si, jak lehké je dostat se do nebezpečí a jak důležité je vědět, jak se bránit.
Jak se chránit:
- Nikdy nechoď sama přes neosvětlené nebo opuštěné místo. Zní to jako klišé, ale může te to zachránit.
- Měj po ruce pepřový sprej nebo osobní alarm. Tyhle pomůcky tě můžou zachránit.
- Místo dalšího drinku investuj peníze raději do taxíku.
- Buď v kontaktu. Zavolej někomu, aby tě doprovázel alespoň na dálku.
- Přemýšlej o cestě. Pokud máš podezření, že tě někdo sleduje, zamiř okamžitě na osvětlené místo s lidmi.
- Věř svému instinktu. Pokud máš divný pocit, nepodceňuj ho.
Tenhle večer mi ukázal, že nikdy nevíte, co vás čeká. Prosím, buďte opatrné – ať už se vracíte odkudkoliv. Nikdy nevíte, kdo může číhat ve tmě.
Děkujeme čtenářce za drsný příběh a přejeme, ať už se to nikdy neopakuje.
Pošlete nám i Váš příběh.
Ty nejlepší zpracujeme a vydáme, napište nám třeba na našem instagramu zde.
Sdílejte prosím, ať se riziku vyhne co nejvíce osob!
