Článek
K vánočnímu řízku neodmyslitelně patří bramborový salát. Ten nejlepší dělá moje babička. Ta vždy říkala, že základní chybu dělá většina lidí už při nákupu surovin. Aniž by o tom věděli. „Důchod nemám kdovíjaký, ale na vánoční bramborový salát kupuji jen ty nejlepší suroviny. Jednou za rok to za to stojí,“ říkávala. A já jí věřím, protože výsledkem je salát, který chutná naprosto fantasticky.
Babička trvá na tom, že základem je správný výběr brambor a domácí majonéza. „Dřív jsme měli vlastní brambory, to bylo něco úplně jiného. Dnes je musím kupovat. Ale majonézu si dělám sama. Ta kupovaná nestojí za nic,“ vysvětluje mi vždy, když mě poučuje u linky. Na salát vybírá jen brambory typu „A“, ideální na vaření ve slupce. „Hodně lidí v obchodě vybírá brambory podle ceny, ale na salát musí být jedině „áčka“,“ dodává.
Výroba majonézy podle ní není náročná, ale chce to trpělivost a kvalitní suroviny. „Vajíčka mám pořád vlastní, takže majolka je opravdu lahodná,“ směje se. Varuje mě přitom před častou chybou: „Sousedka si stěžovala, že se jí majonéza zdrcla. No samozřejmě, když vzala vajíčka rovnou z lednice. To nemůžeš. Vajíčka nechte několik hodin venku, aby nebyla studená.“ Babička používá tyčový mixér, i když ještě před pár lety šlehala majonézu drátěnou metličkou. „Od sousedky jsem dostala mixér, tak to teď jde skvěle,“ přiznává.
Když přijde na samotný salát, babička nejdřív oloupe vychladlé brambory, ale nestrouhá je. Propasíruje je přes hrubé kovové sítko. „Salát má potom hezkou strukturu a není mazlavý,“ vysvětluje mi pokaždé. Přidává nasekanou šunku, okurky, uvařenou mrkev, petržel a celer, hrášek a trochu cibule. „Kdo ji nemá rád, nic se nestane, když tam nebude,“ říká a směs pořádně promíchá. Teprve potom salát osolí a opepří a dá ho na dvě hodiny do sklepa, aby se chutě propojily.
Po dvou hodinách přimíchá babička domácí majonézu a trochu nálevu z nakládaček. „Majonézy přidávám jen tolik, aby se vše spojilo, ale aby z toho nebyla mazlavá hmota,“ vysvětluje. Salát nechává odležet do druhého dne, aby všechny chutě vynikly. „Každý rok ho dělám pro děti a známé dohromady tak deset kilogramů a vždycky se po něm jen zapráší,“ uzavírá babička Marie s úsměvem.
