Článek
Páteční výpadek proudu zasáhl značnou část Prahy a Středočeského kraje. Metro se zastavilo, tramvaje zůstaly stát v ulicích, výlohy obchodních center potemněly a čerpací stanice přestaly fungovat. Byla to situace, kterou si většina lidí dosud spojovala jen s filmem nebo krizovým scénářem na papíře. Tentokrát se ale stala realitou – a odhalila, jak křehce je naše každodennost navázaná na elektřinu.
Upažit, rozpažit - co to znamená?
Zatímco o zastaveném metru a nefunkčních tramvajích se mluvilo okamžitě, méně nápadným, ale neméně závažným problémem byly světelné křižovatky. Semafory přestaly fungovat a dopravu v rušných uzlech museli převzít policisté. A právě tehdy se ukázalo, že mnozí řidiči netuší, co dělat.
Chaos a zmatek
„Stál tam policista, zvednutá ruka, jasný signál – a přesto auta pořád jela,“ komentoval jeden z účastníků pátečního dopravního zmatku situaci na křižovatce v pražské Hostivaři. A nebyl sám. Sociální sítě zaplavily videa i komentáře o tom, jak někteří řidiči ignorovali nebo vůbec nechápali gesta dopravní policie. Místo plynulého provozu se tvořily kolony, docházelo ke zbytečnému křížení proudů vozidel i nebezpečným situacím.
Policista na křižovatce? Nezvyklý úkaz
Není to přitom poprvé, co se něco podobného stalo. Jenže tentokrát výpadek nebyl omezený na jeden semafor nebo čtvrť – postihnul celé oblasti města. A ukázal, že jakmile vypadnou technologie, mnoho lidí prostě neví, jak se zachovat. Pro řidiče zvyklé na asistenční systémy, GPS a automatickou signalizaci je člověk v uniformě mávající rukama často nečitelný „zásek v systému“.
Opakování matka moudrosti
Zkušenější šoféři si možná vzpomenou na autoškolu a lekce o řízení křižovatky policií. Mladší generace, která nikdy nezažila výpadek semaforů, však často vůbec netuší, co znamená zvednutá ruka, pokyn vpřed nebo rozpažené paže. A to je problém.
Moc spoléháme na to, že vše funguje
Páteční blackout tak nebyl jen zkouškou odolnosti infrastruktury, ale i zrcadlem pro nás samotné. Jak moc jsme připraveni, když přestanou fungovat samozřejmé věci? A jak rychle ztrácíme schopnosti, které ještě před pár desítkami let byly běžnou součástí každodenního života?
Je to možná poslední varování. Možná by stálo za to, připomenout si základy – dřív, než nás příště technologie zradí znovu.
