Hlavní obsah
Jídlo a pití

Zjistil jsem, co skutečně jedí naše děti ve školních jídelnách. Doma byste si to asi nedali

Foto: Pisalek 00 (Vlastní dílo)

Polévka

Když se řekne školní jídelna, většina lidí z generace dnešních rodičů si vybaví hnědé omáčky, aka „UHO“, přeslazené pudinky nebo řízek z masa, u kterého nikdo nepoznal, zda je kuřecí či vepřové.

Článek

Podle některých informací od rodičů žáků se ve školních jídelnách objevují potraviny, které byste doma na stůl možná ani nepoložili. Levné polotovary, separované maso, sladké nápoje místo čisté vody a suroviny pochybného původu. Důvod je jednoduchý: rozpočty školních jídelen jsou napjaté na prasknutí. Zatímco rodiče platí za oběd průměrně 40 až 45 korun, samotná surovinová norma je často jen 35 korun na dítě. V době, kdy ceny potravin raketově rostou, se kuchařky dostávají do slepé uličky – buď zvolí levné náhražky, nebo nevyjdou s penězi vůbec.

Největším strašákem jsou polotovary. Místo čerstvého masa se tak na talíři objevují kuřecí nugety plné soli a škrobů, místo poctivého vývaru polévka z kostky, dochucená instantní směsí. Přitom na papíře vše vypadá správně – jídelní lístek slibuje „kuřecí maso“ nebo „zeleninovou polévku“. Ve skutečnosti jde ale často o potraviny, které s původní surovinou mají společného jen minimum.

Dalším problémem je nadměrná sladkost jídel. Aby děti jídlo jedly, jídelny často sahají po cukru. Sladké kaše, buchtičky se šodó, koláče – to vše je v jídelníčcích pravidelně. Alespoň v „naší“ škole to tak je. Sladké jídlo minimálně jednou týdně. Výživoví odborníci však varují, že tak děti už od útlého věku získávají návyk na sladké, který si pak nesou do dospělosti. A následky? Obezita, zubní kazy a špatné stravovací návyky.

Nechybí ale ani pozitivní příklady. Existují školy, které se rozhodly jít cestou kvality – spolupracují s lokálními farmáři, vaří z čerstvých surovin a nebojí se zavádět moderní trendy, jako je vegetariánská nebo bezlepková kuchyně. Jenže tyto jídelny jsou stále výjimkou. Většina se musí denně vyrovnávat s tlakem ušetřit, uvařit rychle a přitom dodržet normy. Já osobně bych dětem za obědy klidně platil víc, aby jídlo bylo kvalitnější. Vždyť doma by mě to také stálo minimálně dvojnásobek. Jenže u většiny rodičů to neprošlo. Kvalitní stravování je ale možné.

A co na to rodiče? Mnozí možná ani netuší, co jejich děti obědvají. Školní jídelny fungují trochu v „utajení“ – jídlo se sní ve školní jídelně, domů si dítě přinese jen vágní komentář: „měli jsme něco s omáčkou“ nebo „byla ryba“. Kdo ale někdy viděl, jak jídlo vypadá na talíři, často zůstává v šoku.

Školní jídelny jsou tak podle mě do určité míry zrcadlem celé společnosti. Chceme šetřit, ale zároveň požadujeme kvalitu. Jenže obojí dohromady nejde. A dokud se nezmění systém financování, budou děti dál jíst jídla, která by si mnozí dospělí dobrovolně nikdy neobjednali.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz