Článek
Bramborový salát patří v českých domácnostech k Vánocům stejně neodmyslitelně jako kapr, cukroví nebo pohádky v televizi. Přesto – nebo právě proto – je to jídlo, které dokáže vyvolat vášnivé debaty, rozdělit rodiny a otevřít otázky, jež se řeší rok co rok: patří tam hrášek, nebo ne? Je to ještě salát, když obsahuje gothaj? A existuje vůbec něco horšího než verze s jogurtem místo majonézy?
Původ bramborového salátu je přitom mnohem starší a méně „vánoční“, než by se mohlo zdát. První zmínky o pokrmech z vařených brambor ochucených octem, olejem a bylinkami pocházejí už z konce 18. století, především z německy mluvících oblastí střední Evropy. Právě odtud se koncept bramborového salátu postupně šířil dál – do Rakouska, Švýcarska i českých zemí. Původní recepty byly velmi prosté: brambory, cibule, ocet, olej, sůl a někdy vývar. O majonéze tehdy nemohla být řeč.
Majonéza se do bramborového salátu dostala až ve 20. století, a to zejména s rozvojem městské kuchyně a gastronomie ovlivněné francouzskými recepty. V českém prostředí se začala výrazněji prosazovat v meziválečném období. Právě tehdy se salát začal postupně „zahušťovat“ o další ingredience – vejce, okurky, později hrášek a uzeniny. Z jednoduché přílohy se stal samostatný pokrm, který dokázal zasytit celou rodinu.
Zásadní roli v tom sehrála i poválečná doba. Brambory byly levné a dostupné, salát se dal připravit ve velkém množství a vydržel několik dní. Postupně se tak stal pevnou součástí štědrovečerní tabule. Každá rodina si vytvořila vlastní verzi a ta se pak dědila z generace na generaci – často s neochvějným přesvědčením, že právě „ten náš“ je jediný správný.
Odtud pramení i dnešní spory. Pro jedny je hrášek nepřijatelný zásah do tradice, pro jiné naprostá samozřejmost. Gothaj a šunka rozdělují společnost možná ještě víc: někdo tvrdí, že do salátu maso nepatří, jiný si bez něj Vánoce neumí představit. A pak je tu otázka nejcitlivější – majonéza versus jogurt. Zatímco puristé nedají dopustit na plnotučnou majonézu, zastánci „lehčí verze“ sahají po jogurtu nebo zakysané smetaně, často s odkazem na zdravější životní styl.
Z historického hlediska je přitom pravda jednoduchá: žádný „jediný správný“ recept neexistuje. Bramborový salát je živý pokrm, který se vyvíjel podle doby, dostupných surovin i chutí lidí. Možná právě proto je tak osobní. Není to jen jídlo, ale vzpomínka na dětství, na kuchyň našich babiček a na chvíle, kdy se celá rodina sešla u jednoho stolu.
Ať už do něj dáváte gothaj, hrášek, nebo přísaháte na majonézu, jedno je jisté: bramborový salát je víc než recept. Je to tradice, emoce a malý kulinářský spor, který k českým Vánocům prostě patří.
