Článek
Stačí, aby se z oblohy snesl jeden jediný centimetr sněhu, sotva bílý poprašek, kterého by si děti na severu Evropy ani nevšimly, a Česko se promění v jedno velké parkoviště. Silnice se zastaví, řidiči se zakousnou vzteky do volantu a internet zaplaví poznámky o „armagedonu“ a „sněhové kalamitě“. A přitom opravdu napadlo jen pár centimetrů. To i v Řecku,m kde znají sníh většinou jen z televize, to v případě sněžení zvládají lépe. Sám jsem to tam v roce 2022 zažil. A to se tehdejší sněhová kalamita v Řecku nedá s drobným sněžením u nás vůbec srovnat.
Dnes to nebylo jiné. V Praze se od rána táhly nekonečné kolony a tradičně se ukázalo, že největším nepřítelem dopravy není sníh, ale lidé. První kamión, který ignoroval zákaz vjezdu do levého pruhu, se okamžitě proměnil v pojízdný zátaras. Druhý kamión se k němu přidal. A třetí – protože proč být jiný – to celé korunoval. Dálnice D1 pak znovu potvrdila, že neumí fungovat ani za ideálních podmínek, natož pak v momentě, kdy na ni spadne něco bílého.
Jenže kritizovat kamioňáky je jen část pravdy. Malé velké české tajemství je někde úplně jinde: spousta řidičů – včetně těch, kteří si na profesionály hrají – neobouvá zimní pneumatiky. A není řeč jen o tom, že auto potom nebrzdí. Bez zimních gum prostě na některých místech nevyjedete. Typickým pražským „zkušebním úsekem“ je stoupání na Průmyslové ulici od Hloubětína směrem k Českobrodské. Jedno kluzké ráno a celé město ví, kdo šetřil na špatném místě.
Do toho připočtěme další zimní evergreen: řidiči, kteří v autě sice mají adaptivní tempomat, hlídání jízdních pruhů, pohon všech kol a Bůh ví co ještě, ale úplně postrádají cit pro fyziku a vnímání reálné situace na silnici Tato generace, odkojená elektronikou, jako by zapomněla, že led není guma a že brzdná dráha se neptá, jestli máte SUV za dva miliony. Výsledkem je směsice nejistoty, přemíry sebedůvěry a nulového předvídání.
K tomu přidejme řidiče, kteří vyjedou s autem, aniž by z něj odmetli sníh. Ze střechy pak odlétávají sněhové laviny přímo na čelní sklo ostatních, zatímco řidič sám se dívá na svět přes pětikorunový otvor v jinak zasněženém předním skle. A do toho ještě legendární „silničáři, na které zrovna zase sníh spadl nečekaně a nepřipraveně“ – i když je už skoro prosinec.
Kombinace všeho výše zmíněného dělá z české zimy absurdní divadlo. Nepotřebujeme závěje, nepřijdou mrazy minus dvacet, ani nečelíme arktické bouři. Nám opravdu stačí centimetr nebo dva, aby se celé Česko zastavilo.
