Článek
Vyhráli jsme 5:0. S nulou vzadu, s pěti góly v síti soupeře a s výkonem, který se právem označuje za dominantní. Němce jsme přehráli ve všech směrech – bruslením, důrazem, produktivitou i systémem. A když pod takovou kanonádou podepíše nulu brankář Vladař, je jasné, že se hraje dobře. Jenže přesto mi v hlavě hlodá otázka: máme se radovat, nebo se připravit na tvrdý pád?
V základní skupině nám všechno zatím vychází. Ofenziva šlape, obrana drží a brankáři chytají ve formě. Tohle všechno ale může být za pár dnů zapomenuto. Stačí jeden špatný zápas ve čtvrtfinále a turnaj končí. Můžeme si stokrát říkat, že forma je skvělá, ale historie nám napovídá, že právě čtvrtfinále bývá pro český tým často osudové.
Letos máme výhodu – díky prvnímu místu ve skupině se vyhneme Kanadě i Švédsku. Jenže v play-off není slabého soupeře. Ať už nás čekají Finové, Slováci nebo překvapivě Němci znovu, každý z těchto týmů umí v rozhodující chvíli zatnout zuby a hrát jiný hokej než v základní skupině. Tvrdší, nepříjemnější, důraznější. Přesně ten, na který naše ofenziva občas nedokáže najít recept.
Obavy mám i z tlaku. Hrajeme doma, očekávání jsou obrovská a každý gól soupeře nás bude bolet dvojnásob. Co když to někdo neunese? Co když nás sváže nervozita a soupeř dá první gól? Pak už se nemusí stačit skvělý Pastrňák ani poctivý Červenka.
Na druhou stranu – vypadáme silně. Čekal jsem, že budou větší výpadky, ale tým je vyrovnaný, a i hráči ze třetí a čtvrté lajny dokážou rozhodovat zápasy. Flek byl proti Němcům jako utržený ze řetězu, jeho rychlost a přímočarost byla famózní. Jak někdo napsal pod článkem: „Ten letos jede jak rozjetá lokomotiva.“ A přesně tak působí celý tým – jako stroj, který jede podle plánu.
Jenže vyřazovací část se neptá na plány. Tam rozhoduje okamžik. Jeden blbý odraz, jeden gól z ničeho. A proto i přes nadšení z výhry nad Německem zůstávám obezřetný. Vítězství chutná sladce, ale čtvrtfinále bude pravý test. Doufejme, že ho zvládneme.
