Článek
Potkali jsme se po letech. On – spolužák z gymplu, dnes uznávaný primář ve větší nemocnici. Já – ekonom, který kdysi snil o reklamě a skončil u tabulek. Lukáš se od střední moc nezměnil. Pořád stejný úsměv, pořád stejná lehkost, s jakou bere život. Tehdy šel na medicínu, protože to chtěla máma. A zůstal u ní, protože ho to chytlo. Baví ho pomáhat lidem, rozhodovat, mít respekt. A jak mi s úsměvem prozradil, občas ho baví i noční služby – ale z trochu jiných důvodů, než byste čekali.
„V noci se nemocnice promění,“ řekl mi přes pivo. Ambulance utichnou, operační sály se zavřou, chodby zhasnou. Zůstane ticho, sem tam blikající monitor. A hlavně lékařský pokoj – útočiště mužů v bílých pláštích, kteří si právě stahují roušku i z obličeje, i ze života. „Večer se nic moc neděje. Hraju na počítači, dívám se na filmy… A někdy si povídám se sestřičkou. Třeba i hodně dlouho,“ usmál se a upil z půllitru.
Neřekl to natvrdo, ale bylo to jasné. Lukáš ví, že je ženatý. A taky ví, že některé věci se dělat nemají. Ale taky tvrdí, že není jediný. „Děje se to všude, jen nemocnice to mají trochu jiné. Ten stres, ta blízkost, to, že se navzájem potřebujete… A když nad ránem světla pohasnou, stane se z té šedivé chodby něco až filmového. Nikam nemusíš. Jste tam jen vy dva.“ Vzpomněl jsem si na různé chmelové brigády, kde Lukáš také občas na chvilku zmizel s místní holkou z JZD. Tenkrát jsme se mu smáli, ale on říkal, že je strašně lákavé být s holkou ve chvíli, kdy mohou být prozrazeni.
Říká, že s milenkou v hotelu by to bylo jiné. Všední. V nemocnici má všechno jiný nádech – zakázaný, přitažlivý, chvílemi absurdně intimní. Neobhajuje to, ale nelituje. Prý to k životu doktora tak nějak patří. Ostatně, i slavná „Nemocnice na kraji města“ točila o láskách na směně víc než o zlomené kosti hokejisty Rezka.
Možná vás to pohoršuje. Možná mu rozumíte. Každopádně platí, že i ti, kdo drží v rukách lidské životy, jsou nakonec také jen lidé. A v noci – v tom zvláštním pološeru nemocničního pokoje – na to někteří z nich rádi zapomenou. Je to únik z reality. Je to lidské.
