Článek
Data mluví jasně: podle Deloitte Property Index Deloitte, 2023 patří Česko k nejdražším zemím Evropy v poměru ceny bydlení k příjmům. Průměrný Čech musí na pořízení bytu vynaložit více než 13 ročních platů – což je nejvíce ze všech sledovaných evropských států. Praha je pak po Kodani na bydlení druhé nejdražší město v Evropě.
Hypotéky, které bývaly klíčem k vlastnímu bydlení, se mezitím proměnily v nedostupný luxus. Podle České národní banky ČNB, 2024 dosahují průměrné úrokové sazby kolem 5–6 %, což znamená, že měsíční splátky vysávají rodinné rozpočty. Banky navíc zpřísňují podmínky: kdo nemá našetřeno minimálně 20 % hodnoty nemovitosti, má jen malou šanci hypotéku získat.
Výsledek je děsivý. Mladí lidé, kteří by chtěli zakládat rodiny, se ocitají v pasti. Pronájmy jsou drahé a nestabilní, vlastní bydlení je nedostupné a řešením se často stává návrat k rodičům. Podle Eurostatu Eurostat, 2023 žije v Česku téměř 40 % mladých lidí ve věku 25–34 let stále u rodičů. Tento trend, dříve spojovaný hlavně s jižní Evropou, se stal realitou i u nás.
Sociologové upozorňují, že nejde jen o finanční problém, ale o zásadní společenskou změnu. Nedostupné bydlení zpomaluje zakládání rodin, zvyšuje počet singles domácností a posiluje frustraci mladých lidí. Podle průzkumu Median Median, 2023 až 67 % Čechů považuje nedostupnost bydlení za jednu z největších sociálních hrozeb současnosti.
Na realitním trhu mezitím vládne spekulace. Investoři skupují byty, které následně pronajímají za částky přesahující průměrné mzdy. Podle Asociace nájemního bydlení ANB, 2022 chybí v Česku statisíce nájemních bytů, což tlačí ceny ještě výš. V Praze se průměrný nájem garsonky pohybuje kolem 18 tisíc korun měsíčně, což je pro velkou část mladých naprosto nedosažitelné.
Mladí Češi tak stojí před krutou volbou: buď se zadlužit na celý život a doufat, že to zvládnou, nebo se smířit s tím, že vlastní bydlení nikdy nebudou mít. Generace, která měla vyrůst v zemi prosperity, zjišťuje, že střechu nad hlavou si často mohou dovolit jen ti, kteří už bohatí jsou.
Otázka zní: kolik mladých lidí se ještě musí vzdát svých snů, než si přiznáme, že bydlení v Česku přestalo být základní potřebou a stalo se luxusem?
