Článek
Naše firma sídlí na pražském Andělu a vedení koupilo jako služební „posunovadla“ dva elektromobily. Co si budeme povídat. Hlavní motivací byly dotace, odpočet DPH, levnější provoz a možnost parkovat na modrých zónách. Značku auta psát nebudu, ale vyrábí se v Česku. Oba vozy mají baterii 55 kWh a „papírový“ dojezd 370 kilometrů. Nic, co by mě mělo od cesty do Brna odradit. Dojedu do Brna, ve firemních garážích dobiji, a druhý den ráno pohodlně zpátky do Prahy.
Večer jsem se u pivka pochlubil kamarádovi, který stejné auto kdysi vlastnil. „Neblbni. S tím do Brna nedojedeš. Leda bys jel celou cestu devadesát,“ prohodil mezi druhým a třetím pivem. A měl pravdu. Při rychlosti 130 km/h mělo auto aktuální spotřebu 27 kWh na 100 kilometrů. Reálně tedy hrozilo, že bychom do centra Brna dojeli s nulovým dojezdem, nebo vůbec. A abychom se po dálnici ploužili devadesátkou? Nesmysl. Běžně jezdím po D1 superbem s dvoulitrovým naftovým motorem, kdy mám při rychlosti 130–140 km/h spotřebu pod pět litrů a nemusím řešit tankování ani na cestě tam, ani zpátky.
Proč se vyrábí velká rodinná auta s baterií 55 kWh, mi je opravdu záhadou. Možná je takové auto vhodné jako tzv. „mama taxi“ pro rozvoz dětiček do školy, na kroužky a na nákupy. Ale jezdit s tím po dálnici? Nesmysl.
A právě tady se dostáváme k jádru problému. Elektromobily dávají obrovský smysl ve městě. Jsou tiché, nezapáchají, okamžitě reagují na „plyn“, parkování zdarma nebo slevy na nabíjení jsou příjemným bonusem. Ale na delších trasách se stále ukazuje, že fyziku obejít nejde. Každé zrychlení, každé stoupání na dálnici, každá minuta jízdy nad 110 km/h dramaticky snižuje dojezd. A když venku mrzne, dojezd se může klidně propadnout i o třetinu.
Zásadní problém je i v samotné infrastruktuře. Rychlonabíječek s výkonem 150 kW a více sice přibývá, ale stále jich není dost. Na dálnici D1 jich pár je, jenže obsazené stanice a čekání 20–30 minut, než se uvolní, dokážou z cesty udělat malou anabázi. A pokud vůz nedisponuje předehřevem baterie, dobíjení trvá déle, než by si běžný řidič přál.
Elektromobily jsou nepochybně budoucnost. Ale ta budoucnost zatím ještě zcela nedorazila. Pro běžný městský a příměstský provoz fungují výborně – jsou levné na údržbu, tiché a efektivní. Ale na dlouhé cesty, kde potřebujete jistotu, flexibilitu a komfort, zůstávají zatím doménou auta na naftu a benzín. A dokud se nevyřeší problém s kapacitou baterií, rychlostí nabíjení a dostupností dobíjecí infrastruktury, bude mít kamarád pravdu pokaždé, když řekne: „S tímhle do Brna nedojedeš.“
