Článek
Naše IT firma si vždycky zakládala na tom, že nejsme korporát. Žádné přehnané dress kódy, žádná suchá etiketa – prostě parta lidí, která umí makat a taky se pobavit. Jenže i svobodomyslná firma má svoje hranice. A letos jsme zjistili, kde přesně leží.
Všechno to začalo celkem nevinně. Jeden z kolegů – říkejme mu třeba Petr – dostal na starost zorganizovat vánoční večírek. A protože Petr bývá ten, kdo má nejvíc „bláznivé“ nápady, těšili jsme se, čím nás letos překvapí. Mělo to být něco „peprnějšího“. Jak sám říkal, „trochu to rozproudíme, ať to není jen o chlebíčcích a Proseccu“. A rozproudil to. Jen úplně jinak, než kdokoliv čekal.
Ticho po půlnoci
Byl to fajn večer – sushi, drinky, kolegové z poboček ze Slovenska i Polska, DJ, uvolněná nálada. O půlnoci zhasla světla. Všichni čekali nějaké taneční číslo, možná burlesku, možná vtipnou show. Jenže místo modelky v latexu se na pódium vyšourala dáma, kterou by si většina z nás spletla s uklízečkou z metra. Starší, korpulentní, v obnošeném svetru. Chvilku jsme si mysleli, že je to součást vtipu. Nebyla.
Začala se pomalu svlékat. Hudba hrála, dav ztuhl. Někdo si myslel, že to je přestrojení, že to skončí vtipem. Jenže ne. Pokračovala. Z publika se ozývaly nejisté smíchy, pak už jen šepot a pohledy plné zděšení. V tu chvíli polovina lidí vstala a beze slova odešla.
Umění nebo omyl?
Později jsme zjistili, že paní patří mezi performativní „umělkyně“ a že se podobná vystoupení opravdu objednávají – obvykle ale jako recesistické překvapení pro kamaráda, ne jako zlatý hřeb vánočního večírku pro 150 zaměstnanců z několika zemí.
Když se světla rozsvítila, atmosféra byla pryč. Kolega Petr se snažil vše vysvětlit, agentura prý nabídla „taneční vystoupení s komediálním prvkem“. No, humor si asi každý představuje jinak.
Poučení pro příště
Nikdo ho nevyhodil, nikdo mu to nezazlívá – spíš mu všichni radí, ať příští rok zůstane u tomboly. Jenže přesto je jasné, že až se příští firemní akce začne plánovat, někdo vtipně poznamená: „Hele, a nezavoláme tu agenturu od Petra?“
