Článek
Jednoho dne jsem dostal nabídku odcestovat do jedné z nejchudších zemí světa, do Bangladéše. Byla to charitativní cesta, v rámci které jsem měl za úkol zdokumentovat život Bangladéšanů ve slumu Chalantika a na bangladéšském venkově. Fotorafií jsem přivezl stovky, videomateriálu jsem natočil několik hodin. když jsem to však vše zpracovával, hnaly se mi slzy do očí.
Chalantika - zhmotnělá chudoba
Slum Chalantika je chudinská čtvrť v hlavním městě Bangladéše, Dháce. Jde o jednu z mnoha neformálních osad, kde žijí lidé v extrémně špatných podmínkách, Bez stabilního přístupu k pitné vodě, hygienickým zařízením nebo ke zdravotní péči. Bydlí v chatrčích z vlnitého plechu, na toaletu chodí do provizorních kadibudek, které ovšem nikdo nevyváží. Všude je smrad, pláč, křik a strašná spousta smutných dětí.
Dětské prostitutky
Tento slum se stal známějším díky aktivitám neziskových organizací, které se zde snaží zlepšit životní podmínky obyvatel, zejména zmíněných dětí. Ty totiž ve slumu nemají zrovna moc velkou perspektivu a mnoha případech se dívky prodávají už jako děti. Údajně i ve věku 9 let. Hrůza. To, co jsem tam viděl, mi z paměti nikdy nevymizí.
Šamani místo doktorů „ordinují“ na ulici
Chalantika ale není jediným místem, kde vám v Bangladéši tuhne krev v žilách. Vlastně na každém kroku si tam uvědomíte, že jste v zemi, kde byste nechtěli žít ani za nic. Já se tam například každý den modlil, abych neměl jakékoliv zdravotní problémy. Bagatelní zánět slepého střeva, bolest zubů, zlomená ruka nebo třeba zánět středního ucha, to vše je v této zemi opravdu problém. Ostatně, jednoho ušního „lékaře“ jsem na ulici potkal. Do jeho rukou byste se opravdu dostat nechtěli.
Kvalitní pojištění je nutnost
Ti, kteří si to mohou dovolit, ale moc jich není, létají za lékařskou péčí do Dubaje. Ti ostatní jsou odkázáni na místní lékaře a nemocnice. A jak jsem slyšel od místních, rozhodně není o co stát. Bangladéš není země, kam se jezdilo na dovolenou, přesto, kdybyste tam náhodou jeli, uzavřete si to nejlepší zdravotní pojištění, které existuje. Rozhodně to za to stojí. Je totiž velký rozdíl, ležet se slepých střevem v nemocnici v Dubaji nebo v Dháce. Pamatujte na to.
