Článek
Byla to scéna, kterou dnes vídáme čím dál častěji. V přeplněném supermarketu v pražských Štěrboholech se na zemi svíjelo asi tříleté dítě. Křičelo, kopalo nohama a válelo sudy, zatímco jeho matka stála opodál, pohroužená do displeje telefonu. Ostatní nakupující dítě buď lhostejně obcházeli, nebo si pohoršeně špitali. A matka? Bez jediného pohledu pokračovala v prohlížení sociálních sítí i přes to, že jí jedna starší paní upozornila, že tohle v pořádku není. „Jen ať se projevuje,“ odvětila matka, a pokračovala: „Už nemáme socialismus, paní…“
Vývojová fáze? Ale kdeže
Byl jsem svědkem celé situace a musím potvrdit, že nad chováním malého dítěte a jeho matky zůstával rozum stát. Sice netuším, jak socialismus souvisí s tím, že dítě by se po podlaze obchodu válet nemělo, ale rozhodně tuším, že by dítě i matka měli dostat pár na zadek. Někdo by možná mohl říci, že je to jen vývojová fáze a děti se přece musejí naučit zvládat emoce. Jiný by zase mohl namítat, že tohle je prostě moderní výchova a děti mají svobodu projevu. Jenže kde končí zdravá svoboda a začíná pouhá pohodlnost rodičů?
Výchova bez hranic
Současný trend liberální výchovy propaguje maximální volnost dětí a jejich schopnost rozhodovat se od útlého věku v podstatě o čemkoliv. Chceš k večeři kuře nebo těstoviny? Mekáč! Tak dobře, ale jenom malý… Takto to skutečně v mnoha domácnostech vypadá. Mnoho rodičů totiž dnes věří, že pokud nebudou děti omezovat, vyrostou z nich sebevědomé a vyrovnané osobnosti. Bohužel výsledek je často právě opačný.
Vše nejde vždy po dobrém
Děti potřebují mít nastavené určité hranice. Když je nedostanou, nenaučí se zvládat frustraci, nenaučí se disciplíně ani respektu. Pokud si rodiče zvykli na to, že všechno jde po dobrém, pak jsou každý vzdor, každá slza a každý křik něčím, co si raději „odčekají“ s telefonem v ruce, než aby situaci aktivně řešili.
Digitální chůva
Výchova je namáhavá a nevděčná práce. Děti vyžadují pozornost, trpělivost a energii. A také neustálou interakci. Jenže v dnešní době, kdy je každé druhé dítě zvyklé na pohádky na YouTube a předškoláci se orientují v chytrých telefonech lépe než jejich prarodiče, se zdá být výchova díky technologiím „jednodušší“.
Telefon jako terapie
Místo oho aby rodič vysvětloval, usměrňoval a učil dítě, jak pracovat se svými emocemi, jednoduše mu do ruky podá telefon. Je to okamžité, efektivní a funguje to. Dítě se ztiší, zaměří na obrazovku a rodič si může na chvíli oddechnout. Ale za jakou cenu?
Svět se netočí kolem dětí. A nikdy netočil
Dříve se děti musely přizpůsobit světu dospělých. Chodily spát v určitou dobu, u stolu se sedělo rovně a v obchodě se nevyvádělo. Dnes se zdá, že je tomu naopak. Celý svět se ohýbá před dětskými náladami a rodiče dělají vše pro to, aby jejich potomci byli neustále spokojení. Jenže spokojenost bez pevných pravidel není výchova. Je to chaos.
A tak dnes vídáme scény, kdy děti řvou v restauraci, válejí se na zemi v obchodě nebo přerušují dospělé uprostřed rozhovoru. A namísto toho, aby je rodiče opravili, pouze pokrčí rameny a řeknou: „On je takový svérázný, nechceme mu potlačit osobnost.“
Kam to povede?
Děti vychované v přesvědčení, že jejich potřeby jsou na prvním místě a že mohou ignorovat pravidla společnosti, budou mít v dospělosti problém. Protože realita je jiná. Svět se neřídí jejich náladami, někdy se prostě musí přizpůsobit a respektovat druhé. Pokud se to nenaučí doma, nenaučí se to nikdy.
Je třeba být důsledný
Výchova znamená nastavovat hranice, být důsledný, a dělat někdy i věci, které nejsou pohodlné. Znamená to zvednout hlavu od telefonu. Znamená to vysvětlovat, trpělivě opakovat, nevzdávat se, a hlavně jít příkladem. Pokud to jako rodiče nezvládneme, neselžeme jen my. Selže celá generace.
