Článek
Byl Štědrý večer a já jsem se hodně těšila. Letos jsem si však žádný extravagantní dárek nepřála, stačila mi klidná vánoční pohoda a trochu dobrého cukroví. Manžel mě ale překvapil. „Mám pro tebe dárek,“ řekl a podal mi malou krabičku s klíči. Srdce mi poskočilo – auto! Možná něco pěkného, nové nebo alespoň slušně zachovalé, co by mě mohlo hned přesvědčit, že ten, kdo sedí vedle mě, má opravdu dobrou intuici.
Jenže realita byla tvrdá. Klíče patřily Škodě Citigo e. Ojeté. Elektrické. Malé. Přísně řečeno, ostudné. Sice miluji elektromobilitu a snažím se být ohleduplná k životnímu prostředí, ale ne za každou cenu. A už vůbec ne v autě, které vypadá, že se ztratilo mezi parkovacími automaty.
„Co to má být?“ zeptala jsem se, snažíc se udržet klidný tón. Manžel se jen culil. „Je to elektrické, ekologické, úsporné… a myslím, že se ti bude líbit,“ řekl. Líbilo se mi? To snad ne! Jezdím teď starou Fábií, která má víc šarmu než ta mini elektrická kulička, a teď bych měla sedět v něčem, co vypadá jako hračka pro děti z mateřské školky?
Štědrý večer se z pomalu utichajícího večera proměnil v debatu. Já hájila svůj názor, on obhajoval svou vášeň pro elektromobilitu. A jak to tak bývá, došlo i na dramatický moment – klíče jsem mu hodila na hlavu. „S takovým nesmyslem jezdit nebudu!“ křičela jsem. „Ušetřím si sama na normální auto!“
Samozřejmě, že manžel nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Elektrické Citigo e je sice praktické, ekologické a vhodné pro městský provoz, ale já nechci praktické. Chci auto, které má nějakou váhu, styl a pocit, že když usednu za volant, je to zážitek, ne kompromis.
Nakonec jsme se smířili. Manžel slíbil, že příští Vánoce budou klíče od něčeho „normálního“. A já? Ušetřím si sama. Starší Octavia, ojeté Mondeo, cokoliv, co alespoň vzdáleně připomíná auto a ne plastovou kapsli na kolech.
Štědrý večer tak skončil sice hádkou, ale taky s pocitem, že si svůj sen o autě budu muset plnit sama. A kdo ví – možná se manžel naučí, že darovat srdce auta nestačí, když auto samo je pro obdarovanou ostudou. Nic proti malým autům, ale co si budeme povídat, my holky se chceme autem taky tak trochu pochlubit. A když jezdíme ve staré Fábii, tak chceme něco, co bude vypadat hodnotněji, A to tenhle „angličák“ skutečně není.
