Článek
Řekněme si to na rovinu – existují elektromobilisté, kteří berou svoji elektrovíru vážněji než svědkové Jehovovi. Většinou totiž nejde o běžné lidi, kteří si koupili elektromobil, protože jim takové řešení dává ekonomický smysl. Ne, já mluvím o těch „pravověrných“, kteří vám s leskem v očích vysvětlí, že dobíjení je radost, plánování cest je vzrušující dobrodružství a čekání na dobíjecí stanici přináší nečekané životní zážitky.
Elektromobil nerovná se elektromobilita
Ukázalo se to v podstatě pod všemi články, které jsem na téma elektromobility napsal. Píši je jako občasný uživatel. Dívám se na elektromobily optikou člověka, který je zvyklý na auta se spalovacím motorem. V principu mi je totiž úplně jedno, jaký motor je pod kapotou. Nevadí mi elektrický pohon. Vadí mi ta hysterie kolem, vadí mi, že mi elektroauta úředníci z EU v podstatě nutí, vadí mi, že se musím při cestování soustředit na to, kde a kdy dobiji baterku. Na to jsem zvyklý nebyl a vadí mi, že bych si měl zvykat. A pochopitelně mi vadí skupina lidí, která pořád dokola píše pod mými články příspěvky, jaký že to jsem bambula.
Na hory jezdím lyžovat, nikoliv dobíjet
Stačí třeba napsat, že na horách nebyla volná rychlonabíječka, a už to jede. Protože přece jen kousek dál byla pomalá nabíječka! A že na pomalé nabíječce nechcete trávit půl dne? No a co, přece si můžete dát horkou čokoládu, pustit si film a užít si to! Elektromobilisté nechápou, že já jezdím na hory lyžovat, a ne koukat v autě na filmy při čekání na dobíjení.
Lyžování? Ale no tak, důležitější je přece nabíjení!
Když jsem se zmínil, že bych raději strávil čas na sjezdovce než čekáním u nabíječky, okamžitě mi několik fanatických vyznavačů elektromobility v diskuzích vysvětlilo, že jsem to celé špatně pochopil. „My jsme to vyřešili skvěle!“ napsal jeden z nich. „Postavili jsme auto k nabíječce, sklopili sedačky, pustili si film a děti šly lyžovat.“ Aha. Takže hlavní přínos elektromobility spočívá v tom, že mohu zůstat v autě, zatímco moje děti lyžují? Fantastické! Zatímco ostatní rodiče si užívají sjezdovku, já si udělám pohodlí, natáhnu se a dám si maraton Netflixu. A ještě si můžu vychutnat luxusní vůni nabíjecího kabelu. Jasan, super, každý ať si svůj volný čas tráví, jak chce. Ale prosím vás, nenuťte to ostatním.
Jen si to špatně plánujete
Další oblíbená hláška pravověrných zní: „No tak jste měli lépe plánovat!“ Ano, jistě. Protože když jedu na hory, první, co mě zajímá, není sníh, počasí nebo sjezdovky, ale kde budu nabíjet. Měl jsem si přece rezervovat nabíječku měsíc předem! A když už jsem u té rezervace – není přece problém, že se auto nabíjí třeba dvě hodiny. Prostě si lyže hodím na záda a vyrazím pěšky na kopec. A když bude nabíječka obsazená? No tak počkám, však jsem si na to nabíjení vlastně přijel.
Baterie v zimě? Ale prosím vás, jen se pořádně oblečte!
Další vtipný argument, který často slýchám, je ten, že zima přece vůbec není problém. Ano, dojezd sice klesne o desítky procent, ale to je přece jen detail! Stačí se trochu tepleji obléknout, vypnout topení, lépe plánovat, prostudovat profil trati a užívat si čistou elektromobilní radost.
Buď věříš, nebo mlč
Nejlepší na tom celém je, že jakákoliv kritika se prostě nenosí. Pokud napíšete, že jste na horách neměli kde nabíjet, dozvíte se, že problém není v elektromobilu, ale ve vás. Protože kdybyste to správně chápali, věděli byste, že nabíjení je nový způsob trávení volného času. Že je to součást životního stylu. Že když musíte čekat, není to nevýhoda – to jen vy neumíte ocenit krásy moderní elektromobility.
Hlavně se z toho nezbláznit
A to je na tom to nejzajímavější. Elektromobilita má budoucnost, ale pokud má být skutečně praktická, musí se zbavit těchto fanatických kazatelů, kteří z ní dělají náboženství. Protože zatím to občas vypadá tak, že zatímco já chci jet na hory lyžovat, oni mi vysvětlují, že jsem tam vlastně přijel na dobíjecí dovolenou.
