Článek
Když jsem si před pár lety sjednával pojištění domácnosti, měl jsem dobrý pocit. Člověk si říká – platím, jak mám, tak když se něco stane, pojišťovna pomůže. Jenže teď, po poslední vichřici, jsem zjistil, že to není tak jednoduché. Vítr mi úplně zničil zahradní altán. Poslal jsem pojišťovně fotky, nahlásil škodu a čekal na vyjádření. To, co přišlo, mě ale zaskočilo víc než samotný vítr.
Prý jsme si měli altán před vichřicí sundat. Ano, opravdu. Pojišťovna mi v podstatě obratem napsala, že z předpovědi počasí se dalo předem usoudit, že vítr přijde, a že je naší povinností škodám předcházet. Tedy v překladu: měli jsme si všimnout varování meteorologů, běžet na zahradu a rozebrat altán.
Upřímně – jak si to představují? Mám každý večer studovat výstrahy, a když se objeví ikonka větru, tak sundávat střechu, skládat skleník a zabednit okna? Při kroupách možná ještě stihnu přikrýt auto dekou, ale rozebírat zahradní stavbu kvůli předpovědi? To už je přehnané.
Ano, chápu, že pojišťovna očekává, že se člověk bude chovat zodpovědně. Že nenechám otevřená okna při bouřce nebo klíče v nastartovaném autě. Ale tady jde o něco jiného. Altán byl běžná, pevně ukotvená stavba, která přežila několik sezón bez jediného problému. Jenže tentokrát foukalo víc, a prostě to nevydržel. Takové věci se dějí – a právě proto si přece lidé pojištění sjednávají.
Mám z toho pocit, že pojišťovna hledá cestu, jak z plnění elegantně vycouvat. A to je nefér. Když člověk pravidelně platí, očekává, že v krizové chvíli nebude muset dokazovat, že měl včas rozložený altán.
Jasně, můžou namítnout, že měli pravdu – že „škodám se má předcházet“. Ale pokud tohle začneme brát doslova, kam až to povede? Budeme při každé výstraze schovávat všechno, co máme na zahradě? Nebo pojišťovně hlásit, že jsme si „provedli preventivní opatření“?
Tenhle přístup mi připadá absurdní. A především nespravedlivý. Pojištění má být jistota, ne past. Proto se proti tomu chci ohradit. Nejde jen o ten altán, ale o princip. Protože jestli si máme po každé předpovědi větru rozebírat zahradu, pak už to není pojištění – ale počasová loterie. Uvidíme, jak to dopadne. předpokládám, že neuspěji. Nebude to žádná tragédie, nebyl to altán za 100 tisíc korun, ale přeci je, určitá pachuť, že jsem při sjednávání pojistky tak trochu naletěl, tady bude.
