Článek
Jsem starší ročník, takže na pivo jsem chodil už dávno před rokem 1989. Většinou to byly hospody, které byly označeny jako 4. cenová skupina, nebo 3. cenová skupina. Lišilo se to snad jenom tím, že „trojka“ měla na stole ubrusy. Nebylo ale o co stát. Zašedlé hadry, polité pivem a s dírami od cigaret, bylo snad lepší na stole vůbec nemít. Pak tu byl ještě jeden rozdíl. Ve „čtyřce“ se nevařilo. Většinou to bylo jenom o pivu, tlačence, utopencích a když byl hodně šťastný den, tak mohla být i sekaná. Někdy i ohřátá.
Péče o pivo byla špatná
S pivem to v těchto cenových skupinách většinou nebylo nic moc. Výčepní se často o hospodu moc nestaral. Proč taky. Nebyla jeho. Pivo nebylo mnohdy správně vychlazené, pěna vypadala, jako kdyby na pivo někdo nalil trochu zkaženého mléka, půllitry také nebývaly nejčistší. Bylo ale pochopitelně pár výjimek. Zmínit mohu třeba Plzeňský dvůr na Praze 7, nebo restauraci U Sojků ve stejné čtvrti, jen o pár desítek metrů níže. Pak tady byla klasika jako třeba U tygra, U Fleků, atd…
Chodili i policajti
A osazenstvo? Třeba v takové hospodě U Sojků se šuškalo, že mezi štamgasty sedávají i příslušníci StB. Většinou si prý pivo nedávali. Jen posedávali u stolu, kouřili a popíjeli „turka“ (mletá káva zalitá horkou vodou). Možné to je. Hned vedle, v ulici Františka Křížka, totiž byla policejní služebna. Strávil jsem tam jednoho prvomájového dne skoro 12 hodin. Proč? Šermovali jsme se s kamarády vlajkovými žerděmi, což mohlo být v té době prý dokonce považováno za hanobení republiky. Ale o tom třeba jindy.
Pro pivo do džbánku běžně chodily i děti
Věk zákazníků v tehdejších hospodách většinou nikdo nekontroloval. Nebylo proto nic neobvyklého, když desetileté děti přišly k výčepu se džbánkem, do kterého jim výčepní nalil 4 piva pro tátu. K tomu krabička „bétéček“ (bulharské cigarety) a za odměnu navlhlá Tatranka. Byla to prostě jiná doba. Lepší? Horší? Nevím, ale zapáchající a zakouřené hospody mi rozhodně nechybí. A nastražené uši příslušníků tajné policie už vůbec ne. Ale dobrého utopence, nebo tlačenku, to bych si tedy někdy vážně dal moc rád.
