Článek
Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný se dostal do potíží, které překračují hranice běžné politické kontroverze. Obvodní soud pro Prahu 5 mu nepravomocně uložil tříměsíční nepodmíněný trest odnětí svobody za porušení podmínek, které mu byly dříve stanoveny. Podle soudu totiž během své podmínky nevedl řádný život a pokračoval v problematickém chování. Novotný se proti rozhodnutí odvolal, čímž získal odkladný účinek, ale jeho trestní odpovědnost zůstává předmětem soudního přezkumu.
Neurvalý, drzý, provokující
V médiích a na sociálních sítích je Novotný známý svou agresivní rétorikou, provokacemi a výstupy, které by se daly označit za hraniční i na české politické scéně. Proslavil se například urážlivým výrokem směrem k herečce Anně Slováčkové, která bojovala s rakovinou. A přestože se stále těší podpoře části veřejnosti, u jiných vyvolává pobouření a otázky, zda je takový člověk vhodný pro výkon veřejné funkce, byť na lokální úrovni. Nad tím, jak se bude jeho drzost vyvíjet v prostředí věznice, zůstává viset velký otazník.
Titul „koště“ i pro spoluvězně?
Těžko si představit, že by se Novotný mezi spoluvězni choval stejně neomaleně jako v online prostoru nebo v televizních studiích a tituloval někoho ze spoluvězňů, nebo ostrahy, „Ty koště“, jako to dělal ve veřejném prostoru. V prostředí, kde hierarchii neurčuje popularita, ale schopnost přizpůsobit se tvrdým pravidlům, bývá teatrální vystupování spíše na škodu. I kdyby měl Novotný za mřížemi zůstat jen krátce, mohla by to být zkušenost, která ho přinutí přehodnotit, kam až sahají meze osobní svobody a co už je nezodpovědná výstřednost. Podle mě se ve výkonu trestu hodně umírní.
Ryba smrdí od hlavy
Z širšího pohledu však případ Pavla Novotného znovu otevírá debatu o tom, jaké chování by mělo být ve veřejné funkci přípustné. Česká politická scéna má bohužel dlouhou historii excesů, které posunuly laťku přijatelnosti nebezpečně nízko. Stačí vzpomenout legendární facku Miroslava Macka Davidu Rathovi, verbální urážky bývalého prezidenta Miloše Zemana směrem k novinářům nebo útok expremiéra Topolánka na fotografa. I exministr Kalousek, jinak obratný rétor, se několikrát neudržel a sáhl po fyzickém napadení. Každý z těchto případů oslabil důvěru veřejnosti v kulturu politického prostředí.
Čím víc „drsoň“, tím víc voličů?
Otázkou zůstává, proč si někteří politici pletou funkci s performancí. Demokracie je založená na diskusi a pluralitě názorů, ne na urážkách, agresi nebo osobních vendetách. Pokud se představitelé veřejného života chovají jako karikatury mocenské svévole, podkopávají základní důvěru občanů ve spravedlnost i ve stát samotný. Případ Pavla Novotného by měl být varováním, nikoliv předlohou.
