Článek
Máchovo jezero vlastně není žádné jezero. Je to rybník, který už v roce 1366 založil Karel IV., a který svoji slavnou éru započal až ve třicátých letech devatenáctého století, kdy u něj často pobýval básník Karel Hynek Mácha. Podle něj se také tato vodní plocha jmenuje. O název sice byly zpočátku poměrně velké spory, nicméně dnes je Máchovo jezero pojem, který zná snad každý Čech. A když ne každý, tak určitě ti ze středních Čech, kteří to k této vodní ploše mají většinou opravdu kousek.
Je to stroj na peníze
A v letních měsících toho také hojně využívají. Okolní kempy i ostatní ubytovací kapacity praskají ve švech, pláže jsou plné, u stánků s občerstvením stojí pořád krátká frontička. Všechno jede jako dobře namazaný stroj. Pochopitelně stroj na peníze. Ty vám totiž začnou z peněženky mizet velmi rychle. A vše začne už při parkování. My parkovali na parkovišti kempu Klůček a kromě občanky a nahlášení registrační značky auta jsme museli z peněženky vyndat první stokorunu. Pochopitelně pouze v hotovosti.
Platí se za vstup do areálu
Nechtěli jsme se koupat, ani využívat nějaké atrakce. Jen jsme se chtěli projít kolem vody, dát si někde dobrou kávu a zase odjet. I tak jsme ale museli zaplatit 80,- korun za osobu jako „vstup do areálu“. Rybník je totiž oplocen a bez zaplacení se na pláže, ani ke stánkům, nedostanete. Děti ve věku 4 – 15 platí polovinu, „rodinné vstupné“ jsme na ceníku nenašli, takže jako čtyřčlenná rodina s dětmi 8 a 12 let jsme za vstup zaplatili 240,-korun. I s parkovným jsme tak v tu chvíli měli útratu již 340,- korun. Změnili jsme tedy plány a řekli si, že u jezera strávíme celé odpoledne.
Parník, šlapadla
Ještě než jsme však našli volné místo na pláži, spatřily děti půjčovnu šlapadel. „Mamííí, tatíííí, pojedeme na šlapadle?“. Hodinka vyjde na 250 korun. No, nekup to. V porovnání se třicetiminutovou plavbou lodí kolem jezera, kde dospělý zaplatí 220 korun a dítě 90 korun, to je vlastně zadarmo. Dětem ale plavbu lodí, ani šlapadla, nevymluvíte. V tuto chvíli tak naše saldo činilo již 1.180 korun, a to jsme si ještě nedali ani nic k jídlu a pití.
„Cappuccino Mácháč“, nebo raději mazlavé hranolky s kečupem?
Stánků s jídlem je na hlavní pláži poměrně dost, dokonce tady najdete i asijské bistro. S nějakým kulinářským zážitkem ovšem moc nepočítejte. Prim hrají klasicky různé klobásy a hranolky s kečupem, na tabuli u jednoho stánku byly inzerovány dokonce domácí polévky a guláš. Na domácí polévku ale děti nenalákáte, takže to odnesly překvapivě hranolky. Ještě jsme si objednali „cappuccino“. To místní barista připravoval tak, že do krabice s mlékem strčil hadičku z kávovaru, který mléko ohřál. Do teplého mléka potom barista nalil kávu a „Cappuccino á la Mácháč“ bylo na světě. Útrata za jídlo a pití celkem 870 korun (ano, bylo v tom i pivo a vinný střik ze skvělého krabicáku).
Máme, co si zasloužíme
Půl dne u Máchova jezera nás přišlo na 2.050 korun a to do toho nepočítáme fantastickou zmrzlinu v Bistru u Strnada a nějaký ten benzín. Že to bylo hodně a kvalita jídla mizerná? Ano, bylo to hodně a kvalita jídla byla podle nás skutečně mizerná. Ale nezlobme se na stánkaře. Chtějí si pochopitelně vydělat. A jestli jim to umožníme tím, že si u nich budeme za 60 korun kupovat teplé mléko smíchané s levnou kávou, a budeme to akceptovat jako cappuccino, nebo mazlavé hranolky s levným kečupem, je to náš problém. Ne jejich. Budeme prostě dostávat takové služby, v takové kvalitě a za takové ceny, jaké budeme ochotni akceptovat. A to platí jak u stánkařů u Máchova jezera, tak třeba i v supermarketech, nebo kamenných restauracích.
