Článek
Jestli existuje místo, kde se nejlépe ukáže, že někteří lidé mají velmi specifický vztah k hygieně, pak je to bezpochyby fitness centrum. Ať už je to luxusní klub s bazénem a vířivkami, nebo obyčejná posilovna v suterénu paneláku – stačí pár návštěv a člověk zjistí, že posilovnu si mnozí pletou s vlastním koupelnou. To tedy v tom lepším případě.
Začíná to nenápadně. Přijdete si zacvičit, nabuzení, že konečně uděláte něco pro své tělo. Ale první, co vás čeká, je usednout na cvičební lavici, na které někdo před vámi nechal celý otisk svého zátylku, zad a pravděpodobně i své duše. Ano, ten někdo samozřejmě nepoužil ručník. A to, že po něm zůstala na lavici loužička potu, není „detail“, to je smutná a nechutná realita. V takových chvílích má totiž člověk pocit, že by měl kromě proteinového nápoje dostat i očkování proti žloutence.
Jenže to je pořád ta lepší část příběhu. Skutečná tragikomedie začíná v šatnách. Tam, kde by člověk očekával určitou míru civilizovanosti, se z některých jedinců stávají experimentální umělci na poli tělesných tekutin a pachu. Nejnovější „performance“, kterou jsem měl tu smůlu dnes zažít, je vyjádřena ni na titulní fotce. Obtloustlý pán, který si po sprše sedl na lavičku, zapnul si fén na plný výkon a začal si důkladně vysoušet nohy. Dobře, řeknete si – nohy se dají fénovat. je to sice podivné, ale budiž. Jenže on si mezitím, začal z chodidel loupat odumřelou kůži a nechával ji padat na podlahu. Taková malá domácí pedikúra, jenomže v šatně veřejného fitness. Kdybych měl slabší žaludek, už bych tam na místě povýšil jeho „umělecký akt“ na happening se zvratky v hlavní roli. A kdyby neexistovalo něco, čemu se říká GDPR, byla by ta titulní fotka i s obličejem.
A to nemluvím o borcích, kteří se rozhodnou, že společná vířivka ve fitness je ideální místo k exhibici nahého těla. Někdo by řekl, že je to odvaha. Já bych to nazval spíš hygienickou sebevraždou – a hlavně urážkou pro ostatní. Víte, co je ale zajímavé? Nahého muže ve vířivce uprostřed fitness centra člověk potká častěji, než by chtěl. Nahou ženu tam ale nikdy neuvidíte. Buď mají ženy větší soudnost, nebo jim prostě přijde přirozenější, že vířivka je kolektivní záležitost, a tudíž v plavkách. Mužům to zjevně nikdo neřekl.
Celé to působí až absurdně. Lidé, kteří dbají na svou fyzičku, počítají si kalorie, investují do sportovní výživy a oblečení, pak v šatně či wellnessu ukazují, že elementární základy hygieny jsou jim cizí. Jakoby si mysleli, že svaly omluví všechno – pot na strojích, odlupující se paty i vířivkovou exhibici. Neomluví.
Možná by každé fitko mělo mít u vstupu ceduli: „Nepoužíváš ručník? Fénuješ si nohy? Loupeš si paty? Lezeš do vířivky nahý? Tak to jdi, prosím, rovnou domů.“ Ale obávám se, že i kdyby takové cedule visely na každém rohu, část populace by je stejně ignorovala. Protože v posilovně, stejně jako v životě, platí jedno: hygienu má člověk buď v sobě… nebo ji prostě nemá.
