Článek
Čas od času k nám přijede italský kamarád, od kterého jsem kdysi na Sardinii koupil stařičkého fiátka 500. On je to vlastně Sard, nemá rád, když se o něm říká, že je to Ital, ale italské zvyky má. Například miluje stereotypní italskou snídani. Tedy cappuccino a briošku nebo croissant. Napadlo mě proto vzít ho na snídani českého dělnictva. Na gulášovku nebo dršťkovku, čerstvý rohlíček a malé pivko. Ráno jsme proto vyrazili do jednoho pražského bufetu.
Český „bufáč“ ho překvapil
Už když jsme vstupovali dovnitř, bylo jasné, že dnes se kamarád asi obejde bez snídaně. Vůně ovaru, smažených řízků a dršťkové polévky (ano, ten den byla dršťkovka) ho zcela ochromila. Ani nechtěl jít dovnitř. Nakonec jsem ho přemluvil a docílil toho, že si stoupl ke stolečku a čekal, co mu přinesu. Divit se tedy nestačil.
Dršťkovka nebo cappuccino?
Donesl jsem mu misku plnou horké a voňavé polévky, dva slané rohlíčky a malou plzničku. No řekněte, může být lepší snídaně? Vyměnili byste to za kávu s mléčnou pěnou a suchou briošku? Já ani omylem. Dopadlo to, jak jsem čekal. Polévky se ani nedotkl, snědl jeden rohlík, zapil ho pivem a se slovy, že na mě počká venku, vyšel omámen z bufetu. Skutečně vypadal tak, že kdyby tam byl jen o minutu déle, tak omdlí.
Knedlík není nok
Italové jsou sice mistři gastronomie, ale jakmile se dostanou za hranice své domoviny, jejich gurmánská duše dostává pořádně zabrat. Pro představu – zkuste jim třeba nabídnout kečup na těstoviny, a budete svědky jejich hlubokého životního zklamání. O české kuchyni to pak platí dvojnásob, protože koncept omáček, knedlíků a hutných polévek k snídani je pro ně asi tak stejně lákavý jako jíst těstoviny vidličkou a nožem. Takže když můj kamarád viděl, co mu nesu, bylo jasné, že jeho žaludek se právě psychicky připravuje na zásadní kulturní šok.
Dolce vita aneb vše je jen otázka zvyku
Ale všechno je jen otázkou zvyku. Když už jsme u té Sardinie – tam se zase hrdě servíruje casu marzu, sýr, který je prolezlý živými červy. Místní ho považují za delikatesu, zatímco zbytek světa přemýšlí, jestli to není spíš biologická zbraň. A tak zatímco můj kamarád bojoval s pohledem na dršťkovku, já si říkal, že všechno je relativní. Takže, dolce vita…
