Článek
Když se ráno posadím v Praze za volant, mám pocit, že žiju v jiném městě než ti, kdo v našem hlavním městě rozhodují o dopravě. Denně stojím v zácpách, metr za metrem se posouvám vpřed, dodržuju pruhy, značky, semafory – a přitom vedle mě zeje prázdný cyklopruh, který si někdo vybojoval na úkor stovek, spíše však tisícům aut. A když už se nějaký cyklista objeví, jede si, jako by se ho pravidla netýkala.
Upřímně – nikdy jsem nepatřil mezi nadšence městské cyklistiky. Chápu, že jízda na kole je zdravá a ekologická, to nepopírám. Ale mám pocit, že v Praze se z toho stala až ideologie. Všude slyším, že budujeme „moderní“ a „udržitelné“ město, že kola jsou symbolem pokroku. Jenže když se podívám na reálný provoz, vidím spíš prázdné pruhy pro menšinu a zácpy pro většinu.
Denně to sleduji na cestě do práce. Na silnici, kde dřív byly dva pruhy, zůstal jen jeden. Auta se tísní, řidiči se snaží, ale kvůli zúžení se všechno zpomaluje. A pak přijede cyklista – jeden jediný – a jede krokem uprostřed silnice, jako by celá kolona desítek aut za ním byla jen jeho doprovod. Spotřeba letí nahoru, nervy pracují, ale jemu je to jedno.
A co pravidla? Řeknu to na rovinu: mám pocit, že pro cyklisty jsou spíš orientační. Červená na semaforu? To pro cyklisty není zeď, spíš možnost se rozhodnout, jestli neobjet křižovatku po chodníku. Přechod? Buď ho přejedou v sedle kola, případně stačí seskočit, tlačit kolo a najednou mají absolutní přednost jako chodci. Chvilku chodec, chvilku cyklista. Zajímavý hybrid. Řidič, který by udělal podobný manévr, by okamžitě narazil. Ale cyklista? Ten je přece „chráněná“ skupina.
Co mě rozčiluje snad ještě víc, je jejich chování na chodnících. Člověk jde s dítětem, rozhlíží se, aby bylo bezpečno – a v tu chvíli kolem prosviští cyklista, který se tváří, že ulice patří jen jemu. Přitom vedle má cyklopruh, úplně prázdný. Ale proč by se omezoval? Když jedete autem a vybočíte o půl metru přes plnou čáru, riskujete pokutu. Na kole? Nic.
Nechci znít jako někdo, kdo má vůči cyklistům osobní averzi. Nemám. Kdo chce jezdit na kole, ať jezdí – na cyklostezce, v parku, na silnici, kde to dává smysl. Ale to, co se děje v Praze, už dávno není o zdravém pohybu. Je to politika. Auto je vnímáno jako problém, cyklista jako hrdina. Jenže realita je obrácená. Motoristé cyklisty nijak dramaticky neomezují. Zato cyklisté omezují motoristy každý den.
A to je něco, co mi vadí nejvíc. Ne to, že někdo jezdí na kole. Ale to, že se mu podřizuje celé město, zatímco většina obyvatel – lidé, kteří potřebují auto k práci, k rodině, k životu – za to platí časem, nervy i penězi. Bohužel, podle mě stačí pár cyklistů a celá Praha bude stát. Pánové na radnici – stálo to za to?
