Článek
Jsou spolu přes dvacet let. Stabilní manželství, děti dávno z domu, dům za městem, auto v garáži a pravidelné večeře v oblíbené pizzerii. Zdánlivě všechno v pořádku, ale jak už to bývá, časem se mezi ložnicové zdi začala vkrádat šeď rutiny. Alespoň podle mého dávného kamaráda Marka. Nešlo však prý o žádnou krizi. Jen tiché vědomí, že by to ještě mohlo být zajímavější.
Swingers jako lék na nudu?
A tak když se prý při víně mezi řečí objevilo slovo „swingers“, zůstalo viset ve vzduchu déle, než by se dalo čekat On, zpočátku nesvůj, bral téma jako nadsázku. Ona byla zvědavější. Slovo dalo slovo, a za pár týdnů už stáli před nenápadnou vilou na kraji města. V sobotu večer, s mírným třesem v kolenou a nejistotou v očích.
Nervozita se prý dala krájet
Uvnitř prý panovala atmosféra, kterou nečekali. Žádný nevkus, ale útulné světlo, decentní hudba, konverzace u baru. Lidé působili přirozeně, vstřícně, jako na večírku starých přátel. Jen dress code byl o něco odvážnější. Pomalu se uvolňovali. První drink, úsměv, dotek, pohled. Markovi se prý nervozitou podlamovala kolena, ale cosi ho na téhle dekadenci přitahovalo. Je to zvláštní zábava, ale co si budeme povídat. Alespoň nakouknout by chtěl určitě mnohý z nás.
Jak to všechno začalo
Myšlenka swingers má kořeny už ve 40. letech minulého století, kdy se během druhé světové války mezi americkými piloty rozšířila zvláštní forma kamarádství, V případě, že se někdo z nich nevrátí z mise, měl mít jeho kamarád morální povinnost postarat se o jeho rodinu, včetně intimní stránky života. Postupem času se z tohoto poněkud temného zvyku stal dobrovolný životní styl, který v 60. letech naskočil na vlnu sexuální revoluce. Dnes se swingers scéna odehrává v diskrétním, organizovaném prostředí klubů, s jasnými pravidly, důrazem na hygienu, respekt a souhlas všech zúčastněných.
Výkon se nedostavil
Marek byl nervózní. Příliš se pozoroval, hlava mu jela na plné obrátky. Vědomí, že se „očekává výkon“, ho svazovalo. Cítil se jako v divadle, ale nevěděl, jestli má být hercem nebo divákem. A když přišla chvíle, kdy se jeho žena nenuceně ponořila do hry s jiným párem, stáhl se. Ne ze žárlivosti – spíš z nejistoty. Usadil se v klidné části salonku a nechal dění plynout kolem sebe. Překvapilo ho, že necítí zlost, ale spíš smutek, že sám nedokázal překročit svůj stín.
Manželka zářila
Manželka prý zářila. Nešlo o bezhlavé dobrodružství, ale o návrat ztracené hravosti a touhy být vnímána jako žena – nejen jako partnerka, matka, spolubydlící. V nové roli se prý cítila sebejistě a svobodně. Když se jejich pohledy později večer střetly, nebylo v nich nic zlého. Jen jiný druh pravdy, který může mezi dvěma lidmi vzniknout jen tehdy, když se spolu vydají na neprobádané území.
A co dál?
Podle Marka nasedli do taxíku mlčky, ruku v ruce. První slova padla až na příjezdové cestě. A nebyla výčitkou. Jen pokusem pojmenovat to, co se stalo. Možná si to příště dají znovu. Možná ne. Ale to nejdůležitější si už odnesli: poznání, že i po letech se o sobě dá zjistit něco nového. A že intimita má mnoho podob – i tu, kdy člověk dokáže říct „nezvládl jsem to“ a být přesto přijat.
