Článek
Není to nic, co by řidiči v Praze nezažívali každý den. Zoufalé hledání parkovacího místa. To, že jsou v podstatě všude placené parkovací zóny, lze pochopit, a každý se může svobodně rozhodnout, zda potřebuje skutečně do centra autem, nebo zda pro něj bude lepší jet MHD. Když už ale řidič do centra vjede, měl by respektovat dvě základní věci.
Platit je normální
Tou první je to, že se za zaparkování platí. Je to normální. Nářky „nemajetných“ řidičů, že parkování v Praze je drahé, a proto si na registrační značky lepí různé samolepky, aby nemělo monitorovací auto šanci hříšníka dohledat, jsou nedůstojné a hloupé. Mimochodem, přijde mi skutečně ostudné, když si takovou nálepku nalepí na značku řidič auta, jehož cena je rozhodně nad milionem korun. Že, pane řidiči stříbrného Audi v Anglické ulici…
Když to neumíš, jeď metrem
Tou druhou věcí je pak to, že každý, kdo v centru parkuje, ale pochopitelně nejen v centru, by měl být ohleduplný k ostatním kolegům. Zaparkovat auto do slotu pro dvě auta tak, že si stoupnu doprostřed, a na každé straně zůstane místo sotva tak pro Smarta, zrovna moc ohleduplné není. Prostě, když se bojím zaparkovat „natěsno“, tak bych možná měl zvážit variantu MHD. Není to žádná ostuda, je to pohodlné a levné.
Chybí místa na záchytných parkovištích
Jenže i tady narazíme na problém. Nejsem z Prahy a mnohokrát jsem se tak z časových důvodů rozhodl nechat auto na záchytném parkovišti na Černém Mostě a pokračovat do centra metrem. Na Václavském náměstí jste za půl hodinky a nemusíte hledat ono parkovací místo. Nojo, jenže parkovací místa na okrajích Prahy zoufale chybí. Už párkrát jsem tedy musel nechat auto v obchodním domě, což se ale trochu prodražilo.
Na „hulváta“ neparkujte
No co, každé pohodlí něco stojí a každý se rozhodne podle toho, co mu vyhovuje. Jen by to nemělo být na úkor ostatních, jako v případě z pražských Vinohrad, který lze vidět na fotce k článku. Takhle by se opravdu parkovat nemělo. Říká se tomu parkovat na „hulváta“, nebo na „mamlase“
