Článek
Téma kojení v restauracích a kavárnách dělí společnost na dva tábory. Jeden tvrdí, že to je naprosto přirozené a že žena může naprosto bez obav kojit v restauraci, parku, prostředcích MHD nebo třeba dětském hřišti. Ten druhý pak říká, že kojení je intimní záležitost mezi dítětem a matkou a na veřejnost nepatří. Už třeba jenom kvůli tomu, že to některé lidi v okolí může uvádět do rozpaků.
Kojení na veřejnosti
Osobně nechápu, proč kojící matka musí kojit například v kavárně, kam si přišla poklábosit se svojí kamarádkou. Rozumím tomu, že miminko potřebuje krmit, když má hlad, a ne kdy se to mamince hodí, ale o tom prostě to mateřství je. Omezovat, když bych měl použít toto slovo, by mateřství mělo ty, jichž se týká, tedy rodinu miminka, nikoliv úplně cizí lidi. V kavárně, restauraci nebo v metru.
Mně osobně vadí dívat se na kojící matku. Ano, mohu se koukat jinam. Ale ať mi zde diskutující poradí, jak se to dá udělat v případě, kdy dvě kojící matky sedí v kavárně u stolku přímo před vámi (osobní zkušenost z kavárny na Praze 2). Mám poprosit kolegu, který sedí zády k nim, ať si se mnou vymění místo? Nebylo by férovější, kdyby obě maminky šly kojit třeba na toaletu, kde je přebalovací koutek? Alespoň tedy v této konkrétní kavárně takový prostor je.
Osobně si myslím, že kojící matky by neměly nadřazovat svoje mateřství nad komfort, pohodlí a dobrý pocit lidí v okolí. Nepohoršuje mě pohled na ženskou nahotu, ale vše někam patří. To, že se mi líbí nahé ženy přeci nemusí nutně znamenat, že bych byl spokojen, kdyby taková žena seděla v metru nebo kavárně. Stejně tak mi nevadí kojící maminky. Ale ani ony ve chvílích kojení na veřejnost nepatří.
Jsem si vědom toho, že i za tento názor mě někteří okamžitě odsoudí jako necitlivého nebo zpátečnického. Jenže společnost není tvořena pouze rodiči malých dětí. Veřejný prostor totiž sdílíme všichni – mladí, staří, bezdětní, unavení zaměstnanci i lidé, kteří si šli na chvíli vydechnout a vypít si kávu bez toho, aby museli přemýšlet, kam se dívat. Kojení je jistě přirozené, ale není nezbytné jej vykonávat kdekoliv a kdykoliv. Stejně přirozená je i potřeba člověka v klidu posedět, jíst nebo pracovat – a nebýt při tom konfrontován s tak intimními projevy mateřství, byť sebevíc krásnými.
Navíc mi vadí i tón, jakým část společnosti reaguje na jakoukoli kritiku veřejného kojení. Jako by samotný fakt, že žena kojí, automaticky znamenal, že se k ní musíme chovat s posvátnou úctou a jakýkoli nesouhlas byl označen za útok na ženská práva. Ale o ženských právech se tu přece vůbec nebavíme. Bavíme se o společenské ohleduplnosti. A ta by měla fungovat obousměrně. Pokud mají maminky právo kojit, pak by snad i okolí mělo mít právo nebýt nuceno být součástí něčeho, co si nepřeje. Opravdu není nehumánní chtít po matce, aby si pro takovou činnost zvolila klidnější prostor.
