Článek
Moje žena se stala naprostou otrokyní slevových akcí. Každý den začíná stejně – kontroluje letáky, sleduje webové stránky, zapisuje si datumy akcí a pečlivě vystřihuje či fotografuje kupony. O ničem jiném nemluví. Když se zeptám, jaký byl den, odpoví: „Dneska byla akce na jogurty a sýr, musela jsem tam být.“ A já si jenom povzdechnu.
Nejhorší je, že nakupuje věci, které vůbec nepotřebujeme. Aku šroubovák, chemii do bazénu, balení, která vydrží na věky, protože „to se může hodit“. Přesně tak, všechno „pro případ, že…“. Každý kout bytu je občas zaplněný věcmi, o kterých se ani nedozvím, že existují, dokud je nevytáhne s hrdým úsměvem: „Tohle jsem koupila ve slevě!“
Když zjistím, kolik toho vlastně utratila, snažím se být klidný. Ale je to těžké. Kvůli pár korunám je schopná projet celou Prahu, stát fronty, trmácet se na druhý konec města, jen aby byla jistá, že si něco vezme za akční cenu. A když se jí něco nepodaří sehnat, je z toho téměř katastrofa. Někdy si říkám, jestli je to ještě jen posedlost, nebo už něco horšího.
Doma je to jiné. Sedí u stolu, obklopena kupony, letáky a seznamy věcí, které je potřeba koupit. Čte, porovnává, plánuje. Přijde mi, že celý svět se točí kolem těch pár korun, kolem akčních balení a slevových nabídek. A já? Já jen sleduji, jak její posedlost ovládá naši domácnost. Snažím se do toho nevstupovat, ale někdy to bolí. Bolí vidět, jak člověk, kterého milujete, ztrácí rovnováhu mezi zdravým zájmem a posedlostí, která zasahuje do každodenního života.
Nejsem odborník, ale připadá mi, že jde o nemoc. Nemoc, kterou nelze jednoduše ignorovat. Snažím se být trpělivý, snažím se chápat, že ji to baví a že to pro ni znamená jistou formu kontroly nebo uspokojení. Ale někdy je těžké nevnímat to jako problém. Co je smutné, že s tím nemohu nic dělat. Nemohu ji přinutit, aby přestala, nemohu zabránit nákupům, které nepotřebujeme, ani jí vzít ty kupony.
A tak se každý den vracím domů z práce a vidím ji, jak sedí u stolu, vystřihuje, porovnává, plánuje další cestu po slevách. A já jen doufám, že jednoho dne najde rovnováhu, že nebude muset prožít svůj život v rytmu slev a akcí. Do té doby zůstávám svědkem její posedlosti a snažím se přežít mezi kupovanými aku šroubováky a baleními, která se možná nikdy nepoužijí.
