Článek
Je to příběh jak z toho nejlacinějšího paperbacku. Jenže i takové se někdy v životě přihodí. Vůbec nic neplánujete, život to naplánuje za vás. V mém případě to byl život společně s mojí ženou. Ta mi totiž pod stromeček nadělila deset návštěv v jednom pražském fitness centru. Asi usoudila, že bych se měl trochu hýbat a jít mezi lidi. Mezi lidi jsem šel a hýbat jsem se začal. Ale asi jinak, než si představovala.
Relax ve fitku
Do fitka jsem vyrazil hned první lednový týden. Lidí tam tedy bylo požehnaně. Asi jsem nebyl jediný, kdo dostal za úkol vrátit svoji postavu do předvánočních časů. Obešel jsem pár strojů, dal si dvacet minut na běhacím pásu a přemýšlel, co dál. A protože součástí fitka je i sauna a velká vířivá vana, volba byla jasná. Půjdu relaxovat.
Seznámení v sauně
V sauně nikdo nebyl, voněla novotou a bylo v ní příjemné načervenalé světlo. Natáhl jsem se na ručník a zavřel oči. Když už jsem skoro usínal, klaply dveře. „Dobrý den,“ řekl ženský hlas. „Dobrý den“, odvětil jsem a raději jsem se posadil, abych před dámou neležel v nelichotivé pozici. Chvilku bylo ticho, ale pak se žena zeptala, jestli bych mohl otočit přesýpacími hodinami, které byly za mými zády. Hodiny jsem otočil a s nimi se se mnou otočil i celý svět.
Dvouhodinová káva
Začali jsme si totiž povídat. Zjistil jsem, že žena je z Ukrajiny, utekla před válkou, pracuje ve zdravotnictví a ve volném čase se věnuje józe. Ve fitku jsou i jakési skupinové hodiny, takže se přihlásila a začala chodit. A stejně jako já jsem byl letos poprvé cvičit, tak ona byla poprvé na józe. Slovo dalo slovo a zašli jsme do spodního patra nákupního centra na kávu. Ta se ovšem protáhla skoro na dvě hodiny.
„Cvičení“ s Natálií mě baví
Od toho dne chodím „cvičit“ pravidelně. Už jsou to skoro tři týdny a mně zbývají z voucheru poslední dvě hodiny. Je ale jisté, že budu chodit dál. Cvičení s Natálií má totiž jednu velkou přidanou hodnotu. Ale o tom zase třeba někdy jindy.
