Článek
Když mi moje druhá žena řekla, že by bylo fajn odstěhovat se z Prahy na venkov, přišlo mi to jako docela dobrý nápad. Idealizoval jsem si venkovský život a už jsem se viděl, jak griluji, pěstuji rajčata a maliny, pořídím si psa a v zimě si zapálíme oheň v krbu a se sklenkou červeného vína v ruce budeme sledovat padající sněhové vločky za oknem. No, a teď tu o Karkulce…
V létě to bylo fajn
V létě to ještě šlo. Na zahradě jsme skutečně grilovali, po trávě pobíhal pes, z velkých květináčů opravdu vyrůstala rajčata. To, že se od souseda vlevo ozývá cirkulárka, od souseda vpravo kokrhající kohout a že za domem je pole, které místní zemědělec na podzim vylepšuje chlévskou mrvou, to mě v první chvíli nijak neodrazovalo. Ale mělo.
Kokrhající kohout a cirkulárka
S přibývajícími měsíci mi začalo vadit, že už v pět hodin odpoledne je ve vesnici totálně mrtvo, že ten sousedovic kohout kokrhá od pěti ráno, že cirkulárka jede snad nonstop, že kromě místní hospody s teplou desítkou a utopenci není kam jít na skleničku, nebo alespoň na kafe. V domě byla pořád zima, teplou vodou se muselo šetřit, v krbu se topit nedalo, protože byl špatně postaven a kouř šel do místnosti.
Šunka jenom ve čtvrtek
Frustrace z venkova byla čím dál tím větší, až jednoho dne padlo rozhodnutí. Vrátím se do Prahy. Bohužel, nebo možná bohudík, moje žena chtěla zůstat. Tahanice o psa, o dům, o malinový džem. Vše se ale nakonec podařilo domluvit a já mohl opět začít žít. Kavárny, teplá voda kdykoliv si vzpomenu, teplo ve všech místnostech, rychlý internet, žádný kohout, ani smrad hnoje. A hlavně, když chci plátek šunky, nemusím čekat až bude čtvrtek a na náves přijede uslintaný chlapík se smradlavou Avií s nápisem „Pojízdná prodejna“.
Venkov není pro každého
Život na venkově má určitě něco do sebe. Já na to ale za téměř šest let nepřišel. Byl to ztracený čas. Na druhou stranu, zkusit se má vše. Alespoň si pak budeme mnohem více vážit toho, že nám venkovští zemědělci přivážejí na různé farmářské trhy to, co doma vypěstovali a vyrobili. S jistou nadsázkou se dá říci, že bez českého venkova by nebyli rozmazlení Pražáci. Alespoň o mně se to dá říci s jistotou.
