Článek
Running sushi je naší oblíbenou čtvrteční kratochvílí. Jednou týdně si chodíme pochutnat do jedné pražské restaurace, která takovou formu konzumace sushi nabízí. Tento koncept má mnoho výhod. Je relativně cenově dostupný, má širokou nabídku různých druhů sushi, masa, salátů a sladkostí, a za jednu cenu můžete sníst, kolik chcete. I když za jednu cenu… Spíše za dvě ceny. Jedna cena platí pro dopolední návštěvníky, ta druhá potom pro večerní konzumaci, která však bývá většinou o 100 korun dražší.
Účet vyšší o 200 korun
Tak tomu je i v restauraci, do které pravidelně chodíme. Jako vždy jsme se zdrželi asi hodinku a půl, snědli co se do nás vešlo, zapíjeli to vše mangovou limonádou a ještě jsme si pro kolegyni nechali připravit sushi set s sebou do kanceláře. Při odpoledním zakládání účtenky do účetnictví jsme si ale všimli, že cena byla vyšší, než bývala při předchozích návštěvách. Že by nová mangová limonáda? Nebo jsme koupili nějaký dražší sushi set? Kdepak. Ukázalo se, že ačkoliv jsme byli v restauraci kolem 13,00 hodin, byla nám účtovaná „večerní“ částka.
Poslali jsme SMS
Co teď? Má vůbec smysl to řešit? Budeme se vracet přes půl Prahy do restaurace a řešit, že nás „obrali“ o 200 korun? Rozhodli jsme, že na to nemáme čas. Jenže kolegyně se rozhodla jinak a do restaurace napsala SMS. Jiný kontakt, než číslo mobilního telefonu na webu restaurace nenašla. Neuplynulo ani deset minut a začaly se dít věci.
One call does it all…
Zavolala nám pracovnice restaurace a v jednou kuse asi tři minuty mluvila. „Skoro vůbec jsem jí nerozuměla, ale nějak jsme se dostali k tomu, že dnes markovala dívka, která byla v restauraci poprvé a omylem účtovala večerní ceny,“ popisuje kolegyně Jana hovor s manažerkou restaurace a pokračuje: „Říkala, že vše ihned pošle na účet, ale nějak jsem už nebyla schopna porozumět tomu, co dále říkala, a tak jsem myslela, že se tam kolegové další čtvrtek s ní domluví. Ale to nebylo vše“, říká Jana.
Slušnost a pokora na prvním místě
Asi do minuty přišla dlouhá SMS, kde v každé větě bylo napsáno „omlouvám se“, „nezlobte se“ a „promiňte“. Bylo jasné, že to je z nějakého překladače, ale bylo to velmi milé. Slečně jsme poslali číslo účtu a asi do minuty pípl telefon, že přišla platba. Slečna ještě poslala screenshot ze svého bankovnictví, do kterého zadala expresní platbu. „Abych pravdu řekla, ještě jsem se s takto pokorným přístupem nesetkala,“ podotkla Jana, podle které má z českých restaurací spíše opačné zkušenosti. Párkrát se nám totiž něco podobného stalo. Třeba to, že jsme na učtu měli naúčtováno něco, co jsme nekonzumovali. Ale reklamace byla vždy neúspěšná. Přístup Vietnamců tak musíme jenom pochválit.
