Článek
Jenže on to „kruháč“ tak docela nebyl. Jel jsem přes menší město, které nebudu jmenovat. Před sebou jsem měl klasický kruhový objezd – kulatý, přehledný, s jasně vyznačenými pruhy. Žádná velká věda. Dvě auta už po něm jela, jel jsem za nimi. Jenže v tu chvíli mi vletěl před auto jiný řidič a málem mě trefil. Zastavili jsme těsně před nárazem. On začal troubit, já mávat rukama – typická scéna z české silnice.
„Nemáš tu přednost!“ zakřičel na mě, když jsme si otevřeli okénka. Nechápal jsem. „Jak to, vždyť jsi najel na kruháč, jsi slepej?“ odsekl jsem. Až po chvilce hádání mi došlo, že má pravdu. Polilo mě horko. Stačilo málo a byli jsme v sobě. Vina by v tomto případě byla na mé straně.
Na první pohled to totiž byl kruhový objezd, jenže před křižovatkou chyběla značka Dej přednost v jízdě. Byla tam jen modrá tabule s bílými šipkami do kruhu. A to znamená jediné – nejde o klasický kruhový objezd, ale o běžnou křižovatku ve tvaru kruhu, kde platí obyčejné pravidlo pravé ruky. Jinými slovy – ten, kdo už po křižovatce jede, musí dát přednost vozidlům zprava. Nechápu, proč takto zmatečné křižovatky existují, ale prostě existují.
Tahle drobnost, které jsem si předtím nikdy nevšiml, může mít fatální následky. Všichni jsme totiž asi zvyklí, že na „kruháči“ máme přednost, ale to platí jen tehdy, když je před ním značka Dej přednost v jízdě nebo Stůj, dej přednost v jízdě. Pokud tam není, je to úplně jiný příběh.
Později jsem zjistil, že takových míst u nás není moc, ale pár jich existuje – třeba v Mladé Boleslavi nebo u Brna. Některé obce na to dokonce dávají upozornění, protože místní dopravní nehody se tam opakují pořád dokola.
Od té doby si dávám obrovský pozor. Když vidím kruhový objezd, první, co kontroluju, není situace na vozovce, ale dopravní značka u příjezdu. Stačí jeden chybějící trojúhelník a rázem je z „kruháče“ past, do které může spadnout i zkušený řidič.
