Článek
Předoperační vyšetření a hned dilema
Do nemocnice na Homolce jsem se vydal na předoperační vyšetření. Nic dramatického, jen rutinní kolečko odběrů, EKG a nějaké ty papíry. Vše se ale protahovalo, takže brzy začalo být zřejmé, že když tu strávím skoro půl dne, budu se muset něčím zasytit. A tak jsem vyrazil zjistit, co se v nemocničním komplexu vlastně dá koupit k jídlu. Očekávání? Nic extra. Realita? Bohužel, ještě horší.
Bufet plný zoufalství
První zastávkou byl nemocniční bufet. Skleněná vitrína plná chlebíčků, které však měly svůj nejlepší den za sebou, a vedle toho pár sladkých těžkotonážních koblih. Nejspíš ideální menu pro pacienta s cukrovkou nebo vysokým tlakem. A to nemluvím o obsluze, která si povídala s někým „za rohem“, místo aby se věnovala čekajícím zákazníkům. Ne, děkuji. Jdu hledat něco jiného. Jenže kam?
Jídelna plná české klasiky
Druhou možností byla nemocniční jídelna. Tady jsem si říkal, že už to bude lepší. Nabídka mě však lehce zaskočila. Tedy ne že bych očekával avokádový toast nebo quinoa salát, ale smažený květák, kuřecí kung pao a svíčková na smetaně mi připadaly jako menu z retro motorestu. V nemocnici bych přece jen čekal něco lehčího a stravitelnějšího. Jenže, jak jsem si rychle povšiml, svíčkovou měla na talíři dobrá třetina strávníků. Včetně lékařů. Inu, česká klasika. Tak jsem si ji dal taky.
Samoobsluha, upatlané tácy a cena jak v centru
Když jsem se dostal k pokladně, oči mi málem vypadly z důlků. Dvě stě korun za svíčkovou s knedlíkem! Možná, kdybych seděl v nějaké vyhlášené restauraci v centru Prahy, kde by mi jídlo přinesla servírka a stůl by nebyl ulepený, tak bych to pochopil. Ale tady? Samoobslužný výdej, umakartová místnost a ušmudlané tácy? To už je trochu moc. Tohle že je ta prominentní pražská nemocnice?
Za ty peníze? No, dobrá…
Dobře, řekl jsem si, třeba alespoň ta chuť bude odpovídat ceně. Neodpovídala. Nebylo to vyloženě špatné, ale za dvě stovky bych si představoval přeci jen trochu víc než nevychucenou omáčku, knedlíky, které mohly více vonět po housce, a maso, které bylo sice měkké, ale chuťově nijak výrazné. Celé to prostě mělo takový ten „jídelnový“ šmrnc, který sice neurazí, ale rozhodně nenadchne. Za stopade bych to zkousl, za dvě stovky mi to přišlo moc.
Nemocniční jídlo by mělo být jiné
Nejde ale pouze o cenu. V nemocnici bych čekal, že nabídka jídel bude zaměřená na něco zdravějšího. Jistě, nikdo po jídelně nepožaduje jen dietní stravu, ale místo klasického „českého trojboje“ smaženého, sladkého a hutného by určitě šlo zařadit lehčí a vyváženější varianty. Proč nenabídnout například dušenou zeleninu, rybu, kvalitní celozrnné přílohy nebo polévky, které nejsou jen rozvařená voda se zeleninou?
Co si z toho odnáším?
Kromě lehce otřesené důvěry v nemocniční gastronomii hlavně fakt, že pokud se ještě někdy dostanu do nemocnice na víc než pár hodin, raději si přibalím něco vlastního. Nebo si alespoň zjistím, kde v okolí najdu něco, co nebude za cenu lepšího oběda v restauraci nabízet jídlo, které si za hodinu ani nebudu pamatovat.
