Článek
Když jsem prodal svoji prosperující firmu, plánoval jsem koupit dům na jednom z thajských ostrovů. Jenže přišel covid a já musel plány změnit. Postavil jsem si tedy velký rodinný dům kousek od Plzně. Jenže téměř hned po nastěhování jsem pochopil, že jsem udělal chybu. Nejsem naivní, nečekal jsem, že život na vesnici bude jako v Thajsku u moře nebo v Praze na Vinohradech, kde jsme bydleli. Ale i tak jsem to podcenil.
Holínky, prášek na prádlo a buřty
Když něco zapomenu koupit v Plzni, mám smůlu. Místní koloniál zavírá už v 16 hodin a stejně tam mají jen holínky, utopence a levný prací prášek. Doručovací firmy s potravinami k nám nejezdí a úterní dodávka se zákusky nebo čtvrteční s jitrnicemi a masem, mě neuspokojuje.
Život na venkově je peklo
Co mi na životě na venkově vadí nejvíc? Především společenský život, který tu v podstatě neexistuje, a také věci, které k vesnici sice patří, ale já si na ně prostě nezvykl. Sousedi mají kohouta, který začíná kokrhat už ve čtyři ráno. Za celé tři roky jsem se na to nedokázal adaptovat. A co teprve zvuk cirkulárky, kterou místní zapínají snad každou sobotu! Nechápu, co pořád řežou. Ale ten zvuk je peklo. Kousek od baráku jsou pole, kde hnojí mrvou. V takových dnech se balíme a jedeme k rodičům do Prahy, nadechnout se čerstvého vzduchu. Kdo tvrdí, že na venkově mají čerstvý vzduch, asi tam nikdy nebyl.
Hospoda jak za socialismu
Ani společenský život tu pro mě není. Je tu jedna hospoda, ale tam bych nezapadl. Pivo sice dobré, ale jinak to je šílená putyka bez jakékoliv možnosti se najíst. K jídlu je tam maximálně tatranka a brambůrky. Naštěstí mám blízko na Dýšinu, kde skoro denně hraju golf, ale ani to mě na venkově neudrží. Golfová hřiště jsou i v Praze. Dům jsme už zainzerovali, ale zatím se ho nedaří prodat. Není nejlevnější a získat hypotéku je dnes problém. Uvidíme, jestli se do podzimu prodá. Když ne, začneme ho pronajímat a do Thajska odjedeme i tak.
Chybami se člověk učí. Ale stojí to dost peněz
Stěhování na venkov byla chyba. Jsem městský typ stejně jako moje žena a tohle byl prostě úlet. Ale co se dá dělat – peníze máme, takže nás to nezabije, ale za každou hloupost se platí.
