Článek
Jan Mydlář je asi nejznámější kat českých dějin. Při studiu jeho životopisu se nejčastěji vychází z románu Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů, ale i přesto, že svátek vycházel z historických pramenů, objevuje se v románu i poměrně obsáhlá fikce. Není proto 100% doloženo, zda Mydlář skutečně vystudoval Karlovo vysoké učení a stal se magistrem medicíny, nicméně poprava 27 českých pánů, resp. její způsob, tomu spíše nasvědčuje.
Historie stará 360 let
Mydlář se podle spisovatele Karla Štorkána stal katovským holomkem u chrudimského kata Záviše Matěhy. Ovšem z Chrudimi vedla Mydlářova cesta rovnou do Prahy, do obydlí Václava Jaroše, nejvyššího popravčího Koruny české. Tady se Jan Mydlář učil katovskému řemeslu, ve kterém se následně jako staroměstský kat zdokonaloval. Katovské řemeslo vykonával až do roku 1632, kdy údajně poprvé minul, což bylo pro každého kata té doby fatální. Meč po něm převzal jeho syn Václav. Jan Mydlář zemřel údajně v roce 1664, letos by tedy mělo uplynout 360 let od jeho smrti.
Fyzická síla a psychická odolnost
Výběr katů ve středověku nebyl jednoduchý. Obvykle byli vybíráni z řad nižších sociálních tříd, často z řemeslnického nebo vojenského prostředí. Důležitými kritérii pro výběr byla fyzická síla, odolnost vůči psychickému tlaku a schopnost jednat rozhodně v těžkých situacích. Někteří kati byli povoláni do služeb panovníka, zatímco jiní pracovali jako soukromí kati v rámci městských či venkovských komunit.
Krutá doba
Práce katů byla nesmírně fyzicky i psychicky náročná. Prováděli různé formy trestů, jako bylo oběšení, poprava mečem, nebo upálení na hranici. Během výkonu trestu museli být kati pečliví a přesní, aby minimalizovali utrpení odsouzeného a zajistili rychlé provedení popravy. Někdy tomu ale bylo přesně naopak a úkol kata spočíval i v tom, učinit odsouzenému co největší utrpení. Doba to byla skutečně krutá.
Neplatili daně
Kati měli v některých případech určitá privilegia. Mohli například pobírat finanční odměny za svou práci, které jim poskytoval panovník nebo městské úřady. Někteří měli také právo na určité výhody, jako bylo osvobození od daní či získání bezplatného ubytování.
Jménem je znal málokdo
Identita katů byla často utajována a jejich jména byla známa jen úzkému okruhu lidí. To bylo způsobeno společenským tabu spojeným s jejich povoláním a obavou z odplaty ze strany příbuzných popravených nebo veřejnosti. Někteří kati proto používali pseudonymy nebo přezdívky, aby uchránili svou identitu.
Zdroje:
ŠTORKÁN, Karel. Kat Mydlář – ve službách císařů. Praha: Sedistra, 1997. 341 s. ISBN 80-85998-08-4.
Česká televize - https://www.ceskatelevize.cz/porady/10099560626-bila-mista/211563230090005/
