Článek
Začalo to docela nevinně. Krize středního věku, děti odrostlé, manželství bez mráčku, vše zalité sluncem. Možná až příliš. Můj muž je fajn. Opraví, co je potřeba, nikdy nezapomene na narozeniny, poctivě vynáší odpadky. Jenže právě v tom je ten problém. Všechno bylo tak nějak spořádané. Sterilní. Bez chuti a bez zápachu. Bez jiskry, bez touhy a emocí. A pak se objevil Radek.
Charismatický, galantní, s lehce prohnaným pohledem a smyslem pro humor, který mě rozesmával i přiváděl do rozpaků. Nešlo o lásku. Šlo o touhu. O pocit, že mě někdo vidí jako předmět své touhy. Že mě někdo chce. A že se v jeho blízkosti zase cítím jako žena – ne jako taxikářka dětí, kuchařka, uklízečka, pradlena, zahradnice a účetní v jednom.
Dva roky jsme si to krásně užívali. Diskrétně. Bez dramat, bez slibů. Měli jsme svůj hodinový hotel, kam jsme se vždycky „zašili“ a bylo nám fajn. A pak, jednoho poklidného večera, si manžel sedne ke starým fotkám z gymnázia a říká: „Máme třídní sraz. To bude zase sranda, třeba tady ten… to je Radek, pamatuju si ho. Věčně balil holky, frajírek. Prý teď dělá něco v marketingu.“
Usmála jsem se. Spíš reflexivně. Moje srdeční tepová frekvence totiž v tu chvíli připomínala alpskou lanovku. „Fakt? To je zajímavé,“ odpovídám ve snaze být naprosto neutrální. Ale nešlo to. Dýchala jsem jak po výstupu na Rysy
Ano, byl to ten Radek. Můj Radek. Až doposud jsem netušila, že se znali. A upřímně – nevěděl to ani on. Když jsem mu to pak opatrně naznačila, jen se smál a poznamenal, že svět je fakt malý. A že jsem si asi vybrala dobře, když mě přitahovali spolužáci s dobrým vkusem.
No a co jsem udělala já? Šla jsem dál. Nenápadně, s úsměvem. Protože tohle není příběh o vině nebo výčitkách. Je to příběh o tom, že někdy jedna žena prostě potřebuje dva muže. Jednoho pro domov, druhého pro jiskru. A že si občas potřebujeme připomenout, že ještě nejsme za zenitem.
A jestli se cítím provinile? Ne. Cítím se živá. A chci, aby to tak zůstalo i dál. Takže Radek zůstane mým milencem dál. A víte co? Možná mě to teď rajcuje ještě víc…
