Článek
Před bytem bylo ticho. Ani pes nezaštěkal – náš starý Max spal nejspíš na balkoně. Odemkl jsem a potichu vstoupil. Boty jsem nechal přede dveřmi, kabát přehodil přes židli. V obýváku bylo šero. Jen světlo zpod dveří ložnice naznačovalo, že manželka ještě nespí. Jupíí, bude překvapená, prolétlo mi hlavou. A pak jsem to uslyšel.
To snad ne, někoho tam má?
Tlumené zvuky, které rozhodně nezněly jako televizní soutěž nebo zprávy. Byly to steny. Skutečné, naléhavé, téměř filmově přehrané. Zarazil jsem se. Kdo by v devět večer…? To snad ne? Ona tam má milence! Málem jsem omdlel a přemýšlel, že odejdu. Jenže pak jsem se rozhodl, že ne. Ať je tam kdo chce, po svých neodejde. Přiblížil jsem se k ložnici a opatrně otevřel dveře.
Byla v pyžamu, ale jakoby nebyla
Seděla na posteli. V pyžamu, opřená o polštáře, pod dekou. Na klíně tablet. A na něm? Film. Ale ne komedie, ani romantika. Byl to erotický film. A ne žádná „měkká“ televizní verze – pěkně ostrý biják. Dva herci, žádný stud. A moje žena? Upřený pohled, lehce pootevřená ústa. Soustředěná. A… zaujatá. „Co to…?“ vyklouzlo mi z úst. Lekla se. „Ty… tys měl přijet až zítra!“ Ano, opravdu jsem ji překvapil Ale jinak než jsme oba chtěli.
Filmy pro dospělé odmítala
Byl to zvláštní okamžik. Já, který ji poslední rok přemlouval, abychom se na něco podobného podívali spolu. Vždycky to odmítla. Prý je jí to trapné. Prý na to není. A teď tu sedí, jak puberťačka u zakázaného pořadu, sama doma, jakmile má volný večer Chvíli bylo ticho. Pak jsme se ale oba rozesmáli. „Víš… já jsem byla zvědavá,“ přiznala tiše. A já? Řekl jsem jen: „Tak to pusť znova. Podíváme se spolu.“
Prolomily se ledy
A víš co? Bylo to super. Ne kvůli filmu. Ale protože jsme konečně prolomily ledy. Možná někdy stačí jen nebát se říct, co máme rádi. A občas přijet nečekaně domů.
