Článek
Máme spolu dobré vztahy, občas jim počkám s nájmem, nezdražuji, tu a tam jsem jim něco zařídil. Stejně tak jako vloni, i letos mě pozvaly na vánoční večeři. A byly to opět orgie. Kulinářské. Žádný těžký bramborový salát a tuny cukroví. Kdepak. Ukrajinci mají večeři na první pohled skromnou, přitom je ale bohatší a pestřejší než ta naše.
Ukrajinská štědrovečerní večeře se tradičně jmenuje Sviata večeria – svatá večeře. Koná se večer před Vánoci, které se v pravoslavné tradici slaví 7. ledna, tedy na Štědrý večer 6. ledna. (Mimochodem, část Ukrajinců dnes slaví Vánoce už 24. a 25. prosince, ale rituály zůstávají podobné.) Jde o hluboce symbolickou událost, spojenou s rodinou, vírou a pamětí předků.
Základní pravidlo zní: 12 chodů. Každý má svůj význam a žádný neobsahuje maso. Číslo dvanáct připomíná dvanáct apoštolů, ale také plnost a hojnost. Nejde o žádné přejídání, ale o rozmanitost. Ochutnat se má od každého trochu.
Večeře začíná kutjou – sladkým pokrmem z pšenice, máku, medu a ořechů. Je to něco mezi kaší a dezertem, překvapivě jemné a velmi syté. Kutja symbolizuje život, úrodu a kontinuitu rodu. Bez ní by Vánoce prostě nebyly.
Následují další chody: postní boršč, obvykle bez masa, zato plný červené řepy, fazolí a hub. Varenyky plněné bramborami, zelím nebo houbami, jsou mým nejoblíbenějším jídlem. V těsném závěsu jsou holubci – plněné zelné listy, opět bez masa, zato s rýží a houbami. Nechybí ryba, většinou kapr nebo sleď, fazolové saláty, dušené zelí, pohanka a brambory na několik způsobů.
Zvláštní kapitolou jsou houby. Sušené, voňavé, výrazné. V polévkách, omáčkách i náplních. A pak uzvar – tradiční nápoj ze sušeného ovoce, jablek, hrušek a švestek. Sladký, lehce kouřový, ideální tečka za večeří.
U stolu se nespěchá. Jídlo se sdílí, vypráví se, vzpomíná. Je to večeře, která má uklidnit a spojit, ne omráčit a způsobit žlučníkový záchvat. Překvapilo mě, jak lehce se po dvanácti chodech cítím. Žádná únava, spíš pocit, že jsem ochutnal kus jiné kultury – tiché, pokorné, ale velmi bohaté. Jak jsem psal, prostě kulinářské orgie. No, a abych byl upřímný, vodka nechyběla. Nikoliv ruská, ale polská. Ta je prý nejlepší. Musím uznat, že byla hodně jemná. A hřála.
Odcházel jsem s pocitem vděčnosti. Dobře jsem se najedl, a ještě lépe pochopil, že Vánoce mohou vypadat i jinak než u nás. Přeji svým ukrajinským nájemnicím jediné: aby se jejich partneři z fronty vrátili v pořádku domů a aby příští svátky už slavili zase spolu.
