Článek
Loňský Silvestr začal úplně normálně. Přijela jsem s Tomášem na mejdan k mojí kamarádce. Pozvala pár svých známých, které jsme znali, pár lidí jsme znali jen okrajově. Tomáš a já spolu nebydlíme, nemáme děti ani žádné společné závazky. Jsme spolu hlavně kvůli hezkému sexu, občasným výletům a pohodě, nic víc. Oběma nám to vyhovovalo, byl to docela smysluplný vztahový koncept. Alespoň pro nás ano.
Večírek se rozjel někdy kolem deváté večer. Pilo se, hrála hudba, všichni se smáli. Povídalo se o všem možném – od práce po novoroční předsevzetí. Tomáš byl pořád vedle mě, ale nic hlubšího mezi námi nebylo. Nějak se mi ten den nechtělo si s ním moc povídat. Užívala jsem si příjemné společnosti. Měla jsem pár drinků, dokonce jsem předváděla lambadu, kterou jsem kdysi zkoušela na nějakém kurzu.
Když se blížila půlnoc, vyšli jsme se všichni ven podívat na ohňostroje a rachejtle. Byla strašná zima a všude kolem lítaly světlice. Najednou jedna petarda vybuchla moc blízko mě a já jsem se lekla. Martin, který stál vedle, mě chytil, přehodil mi přes ramena svou bundu a odvedl mě zpátky k domu kamarádky. Bylo to naprosto obyčejné gesto, ale cítila jsem se u něj bezpečně.
A pak jsme se políbili. Nejdřív jen tak zlehka, ale pak to bylo víc. Smála jsem se trochu nervózně a bylo jasné, že mezi námi je něco víc než jen kamarádský kontakt. Tomáš byl kdoví kde kdoví s kým, zábrany padaly.
Když se večírek rozprchl, Tomáš šel domů sám a já jsem se ráno probudila vedle Martina. Bylo to zvláštní, ale příjemné. Máme se rádi a poprvé si dokážu představit, že by to mezi námi mohlo být vážnější. Ale ještě je brzy. Chci to nechat plynout a uvidíme, co z toho bude.
Život je někdy nevyzpytatelný. Jeden obyčejný večer dokáže všechno změnit. A jak se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok. Tak uvidíme, co nám přinese tenhle rok. Já doufám, že to bude láska jako trám.
