Článek
První domácí utkání hokejové Sparty jsem si prostě nemohl nechat ujít. Po letní pauze je návrat do O2 areny vždycky malým svátkem. Noví hráči, nové intro, světelné efekty, svítící náramky jako v play off a do toho česká hymna v podání nepřekonatelného Františka Zahradníčka – hned od začátku bylo jasné, že klub chce fanouškům připravit pořádné divadlo. A povedlo se.
Atmosféra byla elektrizující. Do haly dorazilo zhruba 12 100 diváků, což je na první domácí zápas fantastické číslo. Tím spíš, že ceny vstupenek rozhodně nejsou lidové – první kategorie stála 540 korun, a na šlágry proti Pardubicím nebo Brnu vyjde totéž místo už na 790 korun. Nejlevnější lístky se dají pořídit na „menší soupeře“ za 440 korun. Přiznám se, že za tyhle peníze bych rád viděl hokej, který skončí titulem, ale to už předbíhám.
Samotný zápas začal velkým náporem Sparty. Ze začátku to ale nebylo nic, z čeho by si soupeř musel sednout na zadek. Skutečná kuriozita přišla v přesilovkách – Sparta zkusila novinku, hru na pět útočníků. Na papíře to vypadá skvěle, ale realita je zatím jiná. Hráči se zapomínali vracet, občas to v obraně pořádně zahořelo a bylo jen otázkou času, kdy se to vymstí. V Brně se to ukázalo naplno – Sparta tam dokonce inkasovala gól při vlastní přesilovce. Zdá se, že tenhle experiment bude ještě chvíli bolet, než si ho mužstvo zažije.
Jinak byl ale hokej radost sledovat. Tempo, nasazení, a hlavně chuť hrát. Fanoušci si zápas užívali, i když musím dodat, že ne každému se vydařil večer – pivo za 90 korun opravdu nepotěšilo, stejně jako opilý divák vedle mě, který házel poloprázdné kelímky do nižších řad. Nikdo nezasáhl, i když pár lidí bylo zpitých jak rostlinář Kunc z Vesničky mé střediskové.
Přestože jsem si užil výborný hokejový večer, nemůžu se zbavit jednoho pocitu. Sparta letos vypadá silně, má výborný kádr, zkušené hráče a k tomu široké fanouškovské zázemí. A přesto se bojím, že to zase titul nebude. Ani nevím proč – na papíře všechno sedí. Ale jako by tomu nevěřili už ani sami hráči. Jako by se jim v hlavách usadil blok, který nejde prorazit.
Jsem Sparťan, fandím a vždycky fandit budu. A užívám si každý zápas, jako byl tenhle první domácí. Ale kdybych měl sázet, tipnul bych, že zlato letos znovu zamíří jinam. Proč? Možná proto, že Spartě už zkrátka titul není souzený. A to je, upřímně, to nejbolestivější na celé věci.
