Článek
Nechce se tomu věřit, ale fanoušci hokejové Sparty čekají na mistrovský titul už od sezóny 2006/2007. Za tu dobu se v extralize vystřídali šampioni, změnily se herní styly i pravidla, ale na jednu věc se sparťané mohou spolehnout – jejich tým se v podstatě v každé sezóně tváří jako favorit, ale když přijde play-off, něco se zadrhne. Každý rok stejný scénář. Letos to může být samozřejmě ještě jinak. Ale po víkendové „náloži“ od předposledních Vítkovic je jasné, že Sparta na titul opět asi nedosáhne.
Varovný signál z Ostravy
Vedoucí tým tabulky si jede pro pohodové tři body k týmu, který zoufale bojuje o předkolo. Čekáte dominantní výkon favorita, ale místo toho vidíte, jak domácí Vítkovice drtí Spartu bojovností a nasazením. Jejich hráči do toho šli naplno, nenechali soupeři ani centimetr prostoru, blokovali střely, jezdili po zadku. Výsledek? Sparta prohrála 6:2 a trenér Pavel Gross měl po zápase jasno: domácí byli hladovější. A právě tohle je ten největší problém.
Titul nevyhrává nejlepší tým základní části
Sparta v posledních letech několikrát ovládla základní část soutěže, ale v play-off je to jiný sport. Vyhrává ten, kdo dokáže hrát na hraně možností celou sérii. Kdo se nebojí bolesti. Kdo chce víc. Přesně to ukázal Třinec pod Varaďou – tři tituly za sebou byly výsledkem nejen kvality, ale hlavně mentality. Hráči Ocelářů ryli nosem led, padali do střel, dřeli, i když už nemohli. I proto dal Voženílek Spartě v poslední sekundě gól, který to vše otočil. Určitě si na to fanoušci hokeje vzpomenou. Oproti některým týmu vypadá Sparta pořád až moc profesorsky.
Hlad po úspěchu chybí
Letos má Sparta znovu silný tým, skvělé individuality a podporu fanoušků. Plná O2 Arena je cílem, který se daří plnit skvěle. Je to mašina na peníze. Ale titul? Ten je pro majitele klubu asi spíše bonusem než hlavním cílem. A dokud Sparta nezačne vyhrávat hlavou a srdcem, nikoliv jen hokejovými dovednostmi, čekání na mistrovský pohár bude pokračovat.
