Článek
Showtime začíná. Když se podíváte na předzápasový program Sparty, máte pocit, že ze šatny vyjedou gladiátoři, kteří svého soupeře rozdrtí rozdílem třídy. Pokud ale vydržíte i na předvedenou hru, budete možná překvapeni.
Není to poprvé
Už několikátou sezonu to totiž vypadá, že se Sparta rozhodla některé zápasy naprosto „vypustit“ a rezignovat na výkon, který by byl důstojný jménu „Sparta“. Pomalé bruslení, nedůraz a neuvěřitelné chyby v obranných řadách nejsou v letošním týmu Sparty ničím výjimečným. V čem ale Sparta letos opravdu „vyniká“ je její nedůraz na brankovišti, kde je většinou brankář Kovář odkázán sám na sebe, protože spoluhráči si dávají přednost v tom, kdo mu pomůže. Dopadne to však tak, že mu nepomůže nikdo a Sparta dostane gól.
Gross + Hořava
Přitom po trenérské stránce si již fanoušci nemohou stěžovat, protože duo Gross/Hořava je pravděpodobně to nejlepší, co české trenérské prostředí nabízí. Zvlášť Miloslav Hořava je mnohými hráči i trenéry považován za nejlepšího českého trenéra, co se týká obránců. Bohužel pro Spartu to tak ale zatím vůbec nevypadá. Paradoxně Sparta zvládá lépe oslabení než hru 5 na 5.
Sparta se už ani nemůže vymlouvat na to, že „proti Spartě se chce každý vytáhnout“ a proto musí hrát pražský tým neustále na plný výkon a nemůže si dovolit polevit. Stejně by totiž letos mohly argumentovat Pardubice, které ale každý zápas odmakají na 110 %. Podívejte se, jak každé střídání „žere led“ například Jan Mandát. Že by to bylo trenérem Varaďou? Pravděpodobně ne, protože bojovně hrálo Dynamo i pod bývalým trenérem Rulíkem.
Závěr
Zápas s Karlovými Vary by se tak dal shrnout několika slovy: Bez zájmu, bez nasazení a (zase) bez obrany. Pokud Sparta bude chtít potěšit fanoušky a ne diváky, bude muset změnit svůj přístup. Sezóna sice nekončí v říjnu (Sparta má odehráno 12 zápasů), ale nějaký obraz hry už tyto zápasy nastínit mohou. A Sparta je zatím daleko za tím, kde by pravděpodobně chtěla být. Minimálně po bojovné stránce.
