Článek
Dva kluby, které nesou hokejová jména s obrovskou historií. Rivalita, která sahá daleko za hranice sportu. To jsou zápasy Sparty s Kometou. Kdo postoupí do finále hokejové extraligy? Po včerejším duelu to opět vypadá, že Sparta to nebude. Prohrála totiž 4:3 v prodloužení. A bolí to. Hodně to bolí. Nejen proto, že šance byly. Ale proto, že tahle prohra je symbolem něčeho hlubšího. Neochoty, nebo neschopnosti, přepnout na vyšší obrátky, když o něco skutečně jde.
Devatenáct let slibů a nadějí
Jako fanoušek Sparty čekám na titul už nekonečně dlouhých 19 let. Poslední mistrovská trofej zůstává zaprášená ve vitríně od sezóny 2006/2007, kdy jsme porazili Pardubice a naposledy mohli jásat. Od té doby ale přišly roky nadějí, promarněných šancí a frustrací. Každá další sezóna přinášela nové sliby, nové posily, nové trenéry, ale výsledek se nemění. Letos to mělo být jiné. Jenže včerejší zápas s Kometou byl jen dalším dílem v nekonečné sérii nevyužitých příležitostí.
Brno chce titul, Sparta naplnit halu
Brno šlo za výhrou od první minuty. Bylo přímočařejší, důraznější, a především – chtělo víc. Sparta naproti tomu působila jako tým, který neví, co vlastně chce hrát. Komplikovala si přechody, zbytečně riskovala ve vlastním pásmu, a to, co se dělo před naší brankou, byla tragédie. První tři góly padly právě z předbrankového prostoru, kde chyběl jakýkoliv důraz. Obránci nedrželi hráče, nekomunikovali s brankářem, podcenili jednoduché situace. Tohle není hokej, který vyhrává zápasy play-off. Vypadá to, že Spartě jde více o plné tribuny než o titul. Ale k čemu jsou blikající náramky, když ti, co zažili poslední titul jako maturanti, mají dnes rodiny s dospělými dětmi.
Musíme si k tomu něco říct. Tak určitě
Ačkoliv Forman i Vitouch měli šance, nedokázali je proměnit. Možná chyběl klid, možná štěstí. Ale hlavně – chyběla dravost, která by patřila k týmu, co hraje o všechno. Když trenér Stavjaňa po zápase prohlásil, že „v pátek musí Sparta vyhrát“, neznělo to jako bojová výzva. Znělo to jako prázdné klišé. Fanoušci čekali, že Sparta doma předvede rodeo, že budou létat blesky. Místo toho přišel mdlý výkon bez zápalu. A prodloužení, ve kterém si Kometa vzala to, co si poctivě odmakala.
Spartu nezastavíš?
Sparta nemá kam uhnout. V pátek musí opravdu hrát jinak – a hlavně musí konečně začít hrát jako tým, který má srdce, hrdost a touhu vyhrávat. Jinak ten devatenáctiletý půst zůstane nepřerušen. A fanoušci se budou dál ptát: proč to znovu nevyšlo?
