Článek
Zažil to asi každý, kdo někdy letěl charterovým letem z České republiky do nějaké prázdninové destinace. Letadlo plné rozjařených dětí, tatínkové popíjejí vychlazenou „plzničku“ za 2 eura a maminky přemýšlí, jestli si vzaly s sebou ty správné plavky. Každý si ten let užívá jinak, ale všichni se těší na to samé. Až vystoupí z letadla, pocítí „ovan“ prázdninové destinace a vyrazí do hotelu a na pláž, či k bazénu.
A protože v takovém letadle většinou nesedí obchodní cestující, nebo lidé, kteří pravidelně létají, je každá menší turbulence, nebo třeba neznámý hluk v letadle, považována za něco mimořádného. Velmi často proto cestující po zdárném přistání tleskají, aby dali pilotům najevo svoji vděčnost za zdárný let i přistání. Ano, někdy cestující i piloti skutečně při letu zažijí horké chvilky, ale většinou let probíhá naprosto bez problémů a není třeba se strachovat.
Potlesk v letadle ale Češi s největší pravděpodobností nevymysleli. Tleskalo se totiž už bratrům Wrightům při jejich prvních leteckých pokusech. Tehdy to byl ovšem skutečně obdivný potlesk. Dnes je to často potlesk, který možná v někom evokuje formu jakéhosi „spropitného“ pilotům. Zajímavé ale je, a většina cestujících to pravděpodobně ani neví, že piloti nemají o potlesku většinou ani potuchy. Prostě ho neslyší. V okamžiku dosednutí na přistávací dráhu se totiž plně soustředí na finální manévr, navíc jsou spojeni s řízením letového provozu a mají tedy sluchátka na uších. Svoji akustickou roli pochopitelně hraje i hluk od pneumatik, který do pilotní kabiny proniká.
Potlesk v letadle je jedním z těch fenoménů, které rozdělují společnost. Pro jedny představuje autentický výraz úlevy a vděku – poděkování pilotovi, posádce i technice za hladké přistání. Pro druhé je to spíše nevkusné gesto, které v moderním světě působí nepatřičně, ba dokonce komicky. Přesto právě letadlo je pro většinu lidí stále prostředím, v němž se necítí zcela přirozeně. Jsme vysoko nad zemí, odkázáni na dovednosti neznámého člověka a na spolehlivost složité techniky. Přistání pak v mnohém symbolizuje návrat do bezpečí – a potlesk se stává spontánní oslavou lidského zvládnutí síly, kterou nemáme pod kontrolou.
Často slýcháme argument, že „v autobuse přece taky netleskáme“, jenže ten není úplně přesný. V některých situacích – například při nostalgických jízdách historickými vlaky, tramvajemi nebo při závěru netradičních zážitkových spojů – potlesk skutečně zaznívá. Nejde tedy o to, že by si jiná doprava uznání nezasloužila, ale spíš o to, že let letadlem má jinou emocionální dynamiku. Potlesk není ani tak oceněním běžné služby, jako spíše kolektivním vydechnutím – signálem, že jsme znovu přistáli, doslova i symbolicky. Možná právě v tom je jeho síla: připomíná, že navzdory všem technologiím jsme stále lidé, kteří si občas potřebují ulevit tlesknutím.
Takže tleskat, nebo netleskat? Asi podle situace. Jestliže piloti přistávají za nepříznivého počasí tzv. „bokem“, je potlesk asi vhodný. Jestliže přistávají v pravé poledne na londýnském letišti s letadlem plným obchodních cestujících, asi se potlesk neočekává a mohl by být považován dokonce za jakési faux-pas.
