Úplatky za bonbóny a limonádu? Před rokem 1989 nic zvláštního

Před rokem 1989 se v Československu sháněla spousta věcí – od základních potravin po sladkosti a limonády, které byly vzácným zpestřením každodenního jídelníčku. Mezi ty nejvyhledávanější patřila třeba limonáda Pompela, bonbóny BonPari a dezert Metro. Každý z těchto výrobků měl své jedinečné kouzlo a jejich prodej se velmi často odehrával na černém trhu. Nebyla to sice žádná kovbojka, jako třeba s pračkami, barevnými televizory nebo novou Škodou Favorit, ale sehnat BonPari nebo Pompelu snadné rozhodně nebylo. A prodavačky to moc dobře věděly. Takže to nosily třeba kadeřnicím, nebo známému do zeleniny, výměnou za banány. Ano, před rokem 1989 se takto sháněly i, z dnešního pohledu, zcela běžné věci.

Kdo měl to štěstí a dostal se k limonádě Pompela, mohl si připadat jako vítěz. Na rozdíl od běžných lahvových limonád byla Pompela prodávána v plastovém kelímku s fóliovým víčkem, což bylo na tehdejší dobu nezvyklé. Sehnat se dala například při oslavách 1. máje, nebo třeba na spartakiádě. Měla výraznou mandarinkovou chuť, která byla pro mnohé doslova návyková. Lidé ji kupovali ve velkém, pokud se někde objevila, a často ji schovávali pro zvláštní příležitosti. Byla to osvěžující vzpruha v době, kdy nabídka nealkoholických nápojů nebyla ani zdaleka tak pestrá jako dnes. Pamětníci si ale možná vzpomenou, že v chuti byla cítit taková zvláštní plastová příchuť. Kdoví, z čeho ta limonáda vlastně byla. Z mandarinek určitě ne. I ty totiž byly velice nedostatkové.

BonPari byly synonymem kvalitních tvrdých bonbónů s ovocnou chutí. S jejich ikonickým obalem a širokým výběrem příchutí se rychle staly hitem nejen u dětí, ale i u dospělých. Nejoblíbenější byly zelené a červené, ale ze sáčku brzy zmizely i ty žluté a oranžové. Každý, kdo měl v kapse balíček BonPari, byl rázem v centru pozornosti. Tyto bonbóny byly oblíbeným dárkem i suvenýrem a kdo je měl, mohl se považovat za šťastlivce. V obchodech mizely rychlostí blesku, a tak si je mnozí schovávali na horší časy nebo jako „úplateček“ místo tehdy běžného sáčku kávy.

Dezert Metro byl symbolem sladkého luxusu v socialistickém Československu. Tento nadýchaný dezert s jemnou čokoládovou vrstvou byl snem každého milovníka sladkostí. Evokoval vagóny metra a chutnal skutečně skvěle. Nebylo proto snadné ho sehnat, a pokud se objevil na pultech, byl okamžitě pryč. Metro mělo bohatou kávově oříškovou chuť a působilo téměř exoticky ve srovnání s běžnými sladkostmi té doby. Pro mnoho lidí se stalo synonymem svátečního dezertu a dodnes na něj vzpomínají s nostalgií.

V tehdejší době nebylo nic jednoduché. Na mnoho výrobků se stály fronty, a pokud se náhodou objevily v prodeji, byl to důvod k oslavě. Lidé se naučili vzájemně se informovat o tom, kde se co dá sehnat, a někdy i cestovali přes půl města, jen aby si dopřáli něco výjimečného. Dnes se nad tím možná pousmějeme, ale tehdy to bylo běžnou součástí života.