Článek
A proč by také mělo. Český sociální systém je totiž až překvapivě štědrý. Alespoň podle mého souseda, který se rozhodl dát výpověď v práci. Bez obav tvrdí, že zdravotní pojištění za něj teď zaplatí stát. A co víc – období nezaměstnanosti se mu navíc započítá jako náhradní doba do důchodu. Zkrátka ideální plán, jak si dát pauzu, aniž by člověk úplně vypadl ze systému. Prostě bude drze čerpat platby, aniž by hnul prstem.
Nelíbí se ti v práci? Pojištění si plať sám
Že stát poskytuje nezaměstnaným podporu a platí za ně zdravotní pojištění, pokud jsou tedy uchazeči o práci, je zcela v pořádku. Ale když dá někdo výpověď dobrovolně, protože ho stávající práce nebaví? Tak to podle mě v pořádku není. Takoví lidé by si, alespoň tedy podle mě, měli náklady, spojené s jejich rozhodnutím dobrovolně ukončit pracovní poměr, hradit sami. Rozhodně se mi nezdá fér, aby v takovém případě čerpali podpory jako ti, kteří o práci přišli nikoliv vlastní vinou.
Plýtvání veřejnými penězi
Když se nad tím člověk zamyslí, je to vlastně neuvěřitelné plýtvání veřejnými penězi. Stát vyplácí podporu a hradí pojištění i těm, kteří práci opustili zcela dobrovolně, jen proto, že se jim prostě nechce pracovat. Mezitím jsou tu ale lidé, kteří skutečně potřebují pomoc – senioři s nízkými důchody, zdravotně postižení, rodiče samoživitelé nebo ti, kteří přišli o práci bez vlastního zavinění. Každá koruna, která skončí v kapse někoho, kdo si chce jen dát pár měsíců „placeného volna“, chybí tam, kde by mohla udělat skutečný rozdíl.
Sociální systém se občas zneužívá
Sociální dávky by měly být záchrannou sítí pro ty, kteří se ocitnou v těžké životní situaci, ne způsobem, jak si financovat odpočinek. Pokud někdo práci sám opustí, měl by si být vědom důsledků – a jedním z nich by mělo být i to, že se o sebe bude muset postarat sám. Jinak se z podpory pro potřebné stává snadno zneužitelný systém, který demotivuje k práci a dává falešný signál, že si člověk může bezstarostně žít na účet ostatních. A to je špatně.
