Článek
Hala číslo 19 pražské Pragovky byla postavena v letech 1938 – 1942 pravděpodobně pro válečné účely. V září 1945 se tam přestěhovala výroba z vybombardované libeňské továrny Praga a začaly se tam vyrábět osobní a nákladní vozy. A to včetně legendární „vejtřasky“, tedy modelu Praga V3S. Až do července roku 1968 to byl asi nejznámější produkt této fabriky. Pak v továrně ale vzniklo něco mnohem zásadnějšího, než „vejtřaska“.
První „zvací“ dopis?
V červenci 1968 v továrně vznikl dopis, nazývaný jako „Dopis 99 Pragováků“, který na 30 let změnil československé dějiny, a stal se, když ne známějším, tak určitě zásadnějším produktem, než byla světově uznávaná Praga V3S. Iniciátorem dopisu byl údajně tehdejší velitel Lidových milicí v Automobilových závodech Klementa Gottwalda (dříve automobilka Praga). Možná by šlo tenhle dopis považovat za vlastně takový první „zvací“.
Psala to Pravda, tak je to pravda
Podepsaní soudruzi v dopise, který byl adresován sovětské vládě, upozorňovali na údajné ohrožení budování socialismu v Československu demokratizačními procesy. Tvrdili, že tyto procesy ohrožují přátelství se Sovětským svazem a odsoudili všechny občany Československa, kteří nesouhlasili s vojenským cvičením vojsk varšavské smlouvy na území Československa. List se prostřednictvím sovětského velvyslanectví v Praze dostal do Moskvy, aby jej 30. července publikoval sovětský propagandistický deník Pravda.
Rudé právo dopis odsoudilo
Tehdejší deník Rudé právo označil dopis za nevhodný (to bylo ještě před srpnem 1968). Tehdejší předsednictvo pražské KSČ dokonce dopis označilo za jednostranný a nereflektující reálnou politickou situaci v zemi.
Třicet let okupace
To ale vedlo sovětské soudruhy k přesvědčení, že tehdejší vláda, v čele s Alexandrem Dubčekem, podporuje kontrarevoluci v Československu a k tomu, že bude nutné principy socialismu v naší zemi „ochránit“. Jak to dopadlo, víme všichni. Třicet let sovětské okupace nelze zapomenout.
Byli z nich hrdinové s pamětní deskou
A jak to dopadlo s oněmi soudruhy, kteří tak uvědoměle psali do Moskvy? Na čas se z nich stali hrdinové, jejichž čin byl všem připomínán pamětní deskou u hlavní brány Pragovky. Deska na konci roku 1989 ze zdi sice zmizela, mnozí ze signatářů dopisu již nemusí být mezi námi, ale je dobře si podobné zbabělé a prospěchářské činy připomínat jako určité memento a zrcadlo charakteru společnosti, ve které jsme žili a vlastně stále žijeme. Tím spíše, když se na ně budeme dívat optikou dnešního světa a situace na Ukrajině.
